6 C 323/2020-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 8 800 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč a úrokem 19,38 % ročně z částky 6 000 Kč, v obou případech od [datum] do zaplacení. 2. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, [údaje o právním předchůdci žalobce], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo smlouvy]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 6 000 Kč, za to se žalovaný zavázal zaplatit úrok 1 200 Kč, dále za administrativní činnost rovněž 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Tuto povinnost však splnil pouze částečně, když uhradil pouze částku 2 000 Kč. Žalobce po té uvedl, že žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 860 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 940 Kč. 3. Žalobce doložil smlouvu o spotřebitelském úvěru, kartu zákazníka, smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínku v obou případech včetně dokladů o odeslání. 4. Žalobce souhlasil s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, rovněž žalovaný souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žádal, aby mu bylo uloženo plnění ve splátkách. 5. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, když smlouvu uzavřenou mezi účastníky, respektive mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pokládá za absolutně neplatnou. Pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, důvodem je skutečnost, že právní předchůdce žalobce řádně nekoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť na toho byly a dosud jsou vedeny exekuce u zdejšího soudu již od roku 2011. Soud samozřejmě přihlíží pouze k těm exekucím, které byly vedeny před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Celkem se jedná o šest exekucí, které byly nařízeny v letech 2011 – 2016 a smlouva byla uzavřena až v roce 2018. I když od účinnosti nového obč. zák., z. č. 89/2012 Sb. je neplatnost smlouvy pokládána obecně za neplatnost relativní, které se musí dlužník dovolat, v případě spotřebitelských smluv je nutno vycházet z toho, že pokud poskytovatel úvěru nezkoumá úvěruschopnost dlužníka, tak je smlouva pokládána za neplatnou absolutně. Soud, pokud se jedná o tuto skutečnost, vychází z rozhodnutí finančního arbitra [spisová značka], a dále i z rozsudku [název soudu, číslo rozhodnutí]. Podle tohoto rozsudku je české právo ukládající výhradní povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy na základě nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti v rozporu s unijním právem. Vnitrostátní soudy jsou tedy povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. 6. Soud vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor ochuzeného bezdůvodně obohatil, musí vydat to, oč se obohatil. Žalovaný převzal částku 6 000 Kč, zaplatil však pouze 2 000 Kč, je povinen rozdíl mezi těmito částkami zaplatit žalobci. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o úrok z prodlení z částky 4 000 Kč. Postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. 7. Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. 8. Žalovanému pak soud povolil splátky dluhu po 1 000 Kč měsíčně, zde postupoval podle § 160 o. s. ř. 9. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch méně než poloviční.