7 C 133/2021-22 — Okresní soud v Domažlicích

Návrhem ze dne 7. 6. 2021, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21 612 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky, smluvní pokuty, úroku z požadované částky, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl uzavřen mezi účastníky řízení [2019]. Na základě předmětné smlouvy se dostala do dispozice žalované fakticky částka ve výši 20 000 Kč, a to dne [2019], a tato se jí zavázala navrátit zpět v měsíčních splátkách ve výši 1 572 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce spolu s úrokem ve výši 101,79%. Žalovaná si dle tvrzení žalobce neměla své povinnosti řádně plnit, v průběhu uhradila 8 splátek po 1 372 Kč za období od srpna roku 2019 do března roku 2020. Žalovaná, přestože byla o termínu jednání řádně vyrozuměna, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [2019] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se do dispozice žalované, tak jak vyplývá i z potvrzení, dostala částka ve výši 20 000 Kč a povinností žalované bylo navrátit zpět částku ve výši 49 392 Kč v 36 měsíčních splátkách spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 101,79%. Z předmětné smlouvy není zřejmé, z jakého důvodu, a přestože se žalované do dispozice dostala částka ve výši 10 000 Kč, má navrátit zpět žalobci částku ve výši 49 392 Kč, kdy se jedná o více jak dvojnásobně vyšší částku bez konkrétního vysvětlení. Dále soud vyhodnotil i výši úrokové sazby, která v daném případě je sjednána ve výši 101,79% ročně jako výši úroku, která je absolutně nemravná odporující poctivému obchodnímu styku a dobrým mravům. Žalobce po formální stránce zkoumal majetkové poměry žalované, kdy zjistil, že je v invalidním důchodu třetího stupně, má příjem pravidelný ve výši 15 400 Kč, celkové výdaje ve výši 6 010 Kč, volné zdroje 8 890 Kč. Pravidelný čistý měsíční příjem žalované představoval invalidní důchod třetího stupně ve výši 15 400 Kč, dále se jednalo o sociální dávky v podobě doplácení na životní minimum, bydlení. Je zřejmé, že se jednalo o žalovanou v pozici spotřebitele, která s ohledem na své poměry neměla možnost oslovit jiné bankovní subjekty. S odkazem na bod 6.1, 6.2, 6.5 z předmětné smlouvy, bylo právem žalobce dožadovat se i po žalované smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky déle jak 30 dnů ve výši 459 Kč za každou splátku, náklady spojené s uplatněním v důsledku prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Soud přezkoumal obsah předmětné smlouvy, práva a povinnosti v ní vymezená a vyhodnotil, že vztah založený mezi účastníky řízení je právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Je na místě zdůraznit, že ochrana spotřebitele coby slabší strany není bezbřehá, hlavním pravidlem civilního práva je, že smlouvy mají být plněny. Smlouvy mají být plněny však za přiměřených smluvních podmínek, kdy je nezbytně nutné, aby vymezení práv a povinností ze smlouvy bylo dostatečně určitě a srozumitelně vymezeno, aby obsahovalo ujednání, která jsou v souladu s dobrými mravy, jsou poctivá, aby neobsahovala ujednání, která jsou nepřiměřená, která zakládají nerovnost povinností v neprospěch slabší strany, kterým je spotřebitel. V daném případě má soud za prokázané, že předmětná smlouva je nesrozumitelná, neurčitá, není vysvětleno, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného subjektu dostává částka 20 000 Kč, avšak tento má navrátit zpět částku, která je ve výši 49 392 Kč. Zároveň jako nepřiměřené ujednání je ujednání upravující úrokovou sazbu, která představuje více jak několikanásobek proti úrokové sazbě, která je požadovaná v rámci bankovních subjektů, která v daném konkrétním případě ve vztahu ke smlouvě uzavřené mezi účastníky řízení představuje 101,79% ročně. Soud považuje, že předmětná ujednání o úroku je ujednání výslovné, nelze tak aplikovat ustanovení, která umožňuje soudu, aby aplikoval úrok z úvěru, který odpovídá obvyklé výši, místě a čase poskytované bankovnímu subjekty, neboť v daném konkrétním případě se jedná o ujednání, které přímo stanovuje úrokovou sazbu, i přestože je nepřiměřené, odporující dobrým mravům. Soud v daném případě odkazuje na judikaturu Evropského soudního dvora a na směrnici 93/13 v aktuálním znění, kdy není umožněno vnitrostátnímu soudu, aby v případě, kdy vyslovuje přítomnost zneužívající klauzule, což v daném případě soud konstatuje, v podobě nepřiměřených ujednání, přistoupil ke změně obsahu uvedené klauzule na místo, aby jí vůči spotřebiteli neuplatnil. S ohledem na charakter smluvních subjektů, s ohledem na vymezení práv a povinností je však nezbytně nutné s poukazem na § 580, 588 z. č. 89/2012 Sb. nahlížet na úvěrovou smlouvu jako na celek, jako na absolutně neplatné ujednání. Žalobce jako subjekt profesionál, podnikající v poskytování úvěrů po formální stránce splnil veškerá kritéria pro uzavření smlouvy. Je však zřejmé, že svojí pozici zneužívá, vystavuje opakovaně nejen žalovanou, ale i jiné subjekty, kteří s ním uzavírají obdobné smlouvy do podřadné pozice, kdy je zatěžuje nepřiměřenými povinnostmi, které zcela odporují dobrým mravům. Žalobce si musí být vědom toho, že se na něj obrací subjekty, který již nejsou schopni svoji situaci řešit jiným způsobem, než oslovením nebankovního subjektu. V daném konkrétním případě je tato skutečnost zřejmá ze zjištěných skutečností v rámci předsmluvního jednání, kdy bylo prokázáno, že žalovaná má jediný příjem, kterým je invalidní důchod třetího stupně. Práva a povinnosti stran ve smlouvě musí být přiměřená a odpovídající dobrým mravům. Nelze připustit, aby bylo jednání žalobce podpořeno soudní cestou v podobě vyhovění žalobního návrhu, kdy zcela prokazatelně žalovaná převzala částku 20 000 Kč a má navrátit zpět částku několikanásobně vyšší, než ta která se do její dispozice fakticky dostala. Předmětné povinnosti jsou ze strany žalobce dále zatíženy nepřeměřenými sankcemi. V daném konkrétním případě s ohledem na právní náhled, soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přihlédl k plněním, které žalovaná realizovala a která byla vzata do úvahy v rámci výpočtů jistiny a je povinností žalované, aby nevrátila zbývající část do 20 000 Kč. V tomto ohledu soud kvalifikoval předmětný vztah mezi žalobcem a žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení podřazený ustanovení § 2990 z. č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala se splněním svých povinností v této části do prodlení, nárokuje žalobce zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z požadované částky postupem podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. Ve zbývající části soud s ohledem na právní posouzení smluvního vztahu založeného mezi žalobcem a žalovanou přistoupil k zamítnutí nároku žalobce ve zbývající části. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud rozhodoval podle poměrů úspěchu účastníků řízení ve věci. Poměr úspěchu převažuje na straně žalované. Vzhledem k tomu, že jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku předmětné rozsudku.