7 C 200/2021-20 — Okresní soud v Domažlicích

Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne [datum], se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 550 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena [datum], na jejímž základě se dostala do dispozice žalované částka ve výši 15 000 Kč, kterou měla včetně souhrnného poplatku ve výši 11 550 Kč navrátit v týdenních splátkách. Žalovaná hradila pouze částečně, a to částku ve výši 14 000 Kč, která byla poměrně započítána na poměr jistiny 56,497% a v poměru 43,503% na souhrnný poplatek. Žalobce se k ústnímu jednání omluvil a žalovaná, přestože byla o termínu jednání řádně a včas vyrozuměna, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. Mezi žalobcem coby podnikatelem a žalovanou spotřebitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se fakticky dostala do dispozice žalované částka ve výši 15 000 Kč, a tuto se zavázala navrátit zpět včetně poplatků v týdenních splátkách po 442,50 Kč v rámci 60 splátek. Účastníky byla dále ujednána zápůjční úroková sazba 66% ročně. Nedílnou součástí předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly dále smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V tomto ohledu se jedná o podmínky, které jsou velmi malým písmem psané, nepřehledně, nejsou ani podepsané. Žalobce netvrdil, natož aby prokázal, jakým způsobem s jejích obsahem obeznámil žalovanou. Mezi účastníky řízení bylo nesporné a žalobce tak i tvrdil, že žalovaná na svůj závazek uhradila částku ve výši 14 000 Kč. Soud po posouzení obsahu předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru podřazené ustanovení § 2395 z. č. 89/2012 Sb. o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] dospěl k závěru, že předmětná smlouva v rámci specifikace úvěru obsahuje ujednání, která jsou nepřiměřená, mající zásadní dopad na stranu slabší v pozici spotřebitelé, nepřiměřeně zatěžující povinnostmi stranu spotřebitele, zejména pak pokud se jedná o souhrnný poplatek, který je specifikován úrokem ve výši 5 250 Kč, kdy tento představuje 29% z půjčené částky, poplatek za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 300 Kč. V tomto ohledu souhrnný poplatek představuje téměř výši půjčené jistiny ve výši 15 000 Kč. Žalobce nikterak netvrdil, jakým způsobem byla naplněna služba poplatku za hotovostní inkaso splátek, zda žalobce realizoval tuto službu, jakým způsobem, není zřejmá výhoda, která by volbou tohoto hotovostního inkasa splátek žalované vznikla. Úrok ve výši 5 250 Kč a poplatek za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč je nepřiměřeně vysoký z pohledu částky, která se dostala fakticky do dispozice žalované. Soud proto s ohledem na charakter smluvních subjektů považuje v části poplatků, předmětnou smlouvu, za absolutně neplatnou, neboť se jedná o ujednání, která jsou nepřiměřená a která zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Soud tak k těmto ujednáním nepřihlíží, jedná se o zneužívající klauzule, které soud bez dalšího vylučuje z přímé aplikace, zejména s poukazem na čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 v aktuálním znění, ale i s ohledem na rozhodnutí ve věci C – 488/11 Brusel rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum]. Toto rozhodnutí zejména reaguje na interpretaci čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13, čl. 6 odst. 1, kdy náš právní systém dostatečně neaplikoval tyto zneužívající klauzule v rámci zákona o spotřebitelském úvěru, je tak nepochybné, aby soud neposkytoval ochranu těmto smluvním ujednáním, která jsou nepřiměřená, odporující dobrým mravům, neurčitá a zásadním způsobem zatěžují nepřiměřeně subjekt povinného spotřebitele. Za předpokladu, pokud žalovaná plnila, soud považuje předmětné plnění jako plnění na jistinu. K úhradě zbývá tak částka 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se tak nemohla dostat do prodlení se zbývající částkou, soud přistoupil k zamítnutí jistiny co do částky 11 550 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Ve vztahu k částce 1 000 Kč soud vyhověl žalobě, včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb., neboť žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu převažuje na straně žalované. Vzhledem k tomu, že jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku předmětného rozsudku.