9 C 84/2018-326 — Okresní soud v Domažlicích

1. Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně vypořádal společné jmění účastníků jako manželů, jejichž manželství zaniklo rozvodem tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal: a) kuchyňskou linku v hodnotě 165 000 Kč, b) koženou sedací soupravu v hodnotě 10 000 Kč, c) obývací stěnu v hodnotě 10 000 Kč, d) vestavěné skříně v hodnotě 20 000 Kč, tedy celkem věci v hodnotě 205 000 Kč (výrok I). Zastavil řízení o vypořádání dalších movitých věcí, a to dřevěných schodů, rekonstrukce koupelny včetně na zakázku vyrobeného nábytku, pergoly, plotu a zahradních vrátek (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal peněžní prostředky na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] (výrok III). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal peněžní prostředky na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] (výrok IV). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal jeho obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], se sídlem v [obec], [PSČ] (výrok V). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu na obchodním podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba], a rozdíl podílů na movitých věcech 40 102 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII) a žalovanému uložil povinnost uhradit státu zálohované náklady řízení v částce 16 195 Kč (výrok VIII). 2. Soud prvního stupně neshledal důvod odchýlit se od principu rovnosti podílů při vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Při vypořádání movitých věcí a peněžních prostředků na účtech účastníků u [právnická osoba] vyšel z dohody účastníků. Hodnota movitých věcí, které byly předmětem vypořádání, byla mezi stranami nesporná, účastníci ji stanovili v částce 205 000 Kč. Hodnotu obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] určil soud prvního stupně podle své úvahy (ust. § 136 o. s. ř.) v částce 80 000 000 Kč, neboť znalecký posudek, který za účelem zjištění hodnoty obchodního podílu žalovaného zadal, nemohl být zpracován z důvodu absence součinnosti žalovaného. Na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 102 500 Kč odpovídající polovině stanovené hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] v částce 40 000 000 Kč a polovině hodnoty movitých věcí, na níž se účastníci shodli v částce 102 500 Kč. Takto stanovený vypořádací podíl uložil soud prvního stupně žalovanému zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť dospěl k závěru, že stanovení jiné pariční lhůty není odůvodněno, když není jisté, zda bude žalovaný vypořádací podíl žalobkyni vůbec schopen splácet, event. v jakých splátkách, či zda je ho schopen reálně zaplatit. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný v zákonné lhůtě odvoláním. Odvolání žalovaného směřovalo proti výroku IV a VI napadeného rozhodnutí. Podstatou odvolání žalovaného byl jeho nesouhlas s třídenní pariční lhůtou, kterou mu soud prvního stupně stanovil k výplatě vypořádacího podílu ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyni. Žalovaný opakovaně konstatoval, že si je nároku žalobkyně na vypořádání vědom a uznává ho, ovšem trval na tom, že lhůta k zaplacení vypořádacího podílu by neměla vést k jeho likvidaci. S pariční lhůtou v délce tří dnů nesouhlasil. Sdělil, že je připraven žalobkyni obratem na vypořádání uhradit 10 000 000 Kč, avšak dále je schopen vypořádací podíl již jen splácet, a to ve splátkách po 4 000 000 Kč ročně. Dále nesouhlasil s tím, že má žalované zaplatit polovinu hodnoty movitých věcí, které mu byly přikázány do výlučného vlastnictví. Popřel, že s žalobkyní uzavřel jakoukoliv dohodu o tom, že jí polovinu ceny těchto věcí zaplatí. Dále namítal, že soud prvního stupně opomněl zjistit zůstatek finančních prostředků na účtu žalobkyně u [právnická osoba], ke dni zániku společného jmění účastníků a snížit o polovinu takto zjištěného zůstatku vypořádací podíl, který jí má zaplatit. Soudu prvního stupně vytýkal, že při stanovení vypořádacího podílu žalobkyně nezohlednil, že žalobkyni bezprostředně před rozvodem zaslal ze svého účtu u [právnická osoba], na její účet dne [2018] částku 100 000 Kč a dne [2018] dalších 100 000 Kč, přičemž na svém účtu ponechal 194 000 Kč. Podle žalovaného tím byly mezi účastníky prostředky na jeho účtu vypořádány. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že nevypořádal úspory žalobkyně založené smlouvou o stavebním spoření [číslo] uzavřenou u [právnická osoba], ani kapitálovou hodnotu úspor žalobkyně z titulu smlouvy o pojištění [číslo] uzavřené u pojišťovny [pojišťovna], ani její úspory založené smlouvou o penzijním pojištění [číslo] nezohlednil jejich hodnotu zjištěnou k datu zániku společného jmění manželů při stanovení vypořádacího podílu žalobkyně. Dále požadoval vypořádání plateb, které prováděl na stavební spoření a penzijní a životní pojištění žalované po rozvodu manželství s tvrzením, že se se žalobkyní dohodl, že jí tyto platby společně s částkou 20 000 Kč měsíčně poskytne jako zálohu na budoucí vypořádání zaniklého společného jmění manželů. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí. Se splátkami vypořádacího podílu nesouhlasila. Poukazovala na to, že řízení o vypořádání společného jmění bylo zahájeno v roce 2018, řízení o rozvod manželství účastníků již v roce 2017, a proto měl žalovaný dostatek času se na splnění své povinnosti vyplatit jí vypořádací podíl připravit. Dále polemizovala s argumentací žalovaného zpochybňující dohodu účastníků o vypořádání movitých věcí, které mu byly přikázány do výlučného vlastnictví, výplatou částky 102 500 Kč k jejím rukám. Namítala, že s oceněním movitých věcí přišel sám žalovaný a před soudem prvního stupně opakovaně potvrdil, že s vypořádáním movitých věcí včetně vyplacení vypořádacího podílu za jejich přikázání do jeho výlučného vlastnictví žalobkyni souhlasí. Stejně tak namítala, že žalovaný před soudem prvního stupně výslovně souhlasil s tím, aby soud při vypořádání vycházel z mimosoudní dohody účastníků, podle níž si měl každý z účastníků ponechat prostředky na svém účtu bez dalšího vypořádání. Návrh žalovaného, aby byl jeho vypořádací podíl snížen o polovinu úspor na stavebním spoření žalobkyně, jakož i na jejím životním a důchodovém pojištění zjištěných ke dni zániku společného jmění manželů, označila za novum nepřípustné v odvolacím řízení. Popřela, že by jí byly po rozvodu žalovaným placeny jakékoliv zálohy na vypořádání společného jmění manželů a poukazovala na to, že žádný z účastníků v řízení před soudem prvního stupně vypořádání záloh nenavrhoval. Ohledně požadavku žalovaného na zohlednění vypořádání ve vztahu k prostředkům, které žalobkyni zaslal na její účet dne [2018] a dne [2018] ze svého účtu u [právnická osoba] namítala, že se jednalo o převody uskutečněné za trvání manželství, které nemohou být při vypořádání zaniklého společného jmění účastníků zohledněny. Navíc podle žalobkyně žalovaný nárok vypořádání předmětných finančních prostředků uplatnil po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty stanovené v ust. § 741 o. z. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování za podmínek ust. § 213 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné. 6. Mezi účastníky byla od počátku neuralgickým bodem jejich sporu o vypořádání otázka splatnosti vypořádacího podílu. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, vždy však je třeba se zřetelem ke všem rozhodným skutečnostem posoudit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran. Protože žalovaný zpochybňoval, že je schopen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v zákonné lhůtě tří dnů, jak mu uložil soud prvního stupně, odvolací soud za podmínek ust. § 213 o. s. ř. doplnil dokazováním přiznáními žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za poslední tři roky, resp. za roky 2018 [číslo]. Z daňových přiznání žalovaného vyplynulo, že jeho daňový základ za uvedené období činil zhruba 570 000 Kč ročně. Žalovaný uvedl, že se informoval, zda by mu byl poskytnut bankou na úhradu vypořádacího podílu žalobkyni úvěr, avšak bylo mu sděleno, že banka by mu poskytla úvěr nejvýše v částce 1-2 milionů korun. Z uvedeného vyplývá, že v možnostech žalovaného není uhradit žalobkyni vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů v částce přesahující 40 000 000 Kč do tří dnů, jak mu uložil soud prvního stupně a jak žalobkyně požadovala. Ani návrh žalovaného, že žalobkyni uhradí obratem první splátku ve výši 10 000 000 Kč a dále bude splácet zbytek vypořádacího podílu ve splátkách po 4 000 000 Kč ročně, však nemohl odvolací soud akceptovat,