10 C 49/2022-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9 165 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky, smluvní pokuty ve výši 6937,33 Kč a úroku ve výši 53,1 % maximálně však do částky 117 590 Kč a v neposlední řadě se žalobce dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy a spotřebitelském úvěru, který byl uzavřen mezi žalobcem a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalovaného částka ve výši 48 000 Kč, podle tvrzení žalobce žalovaný neměl své povinnost plnit řádně a včas, poskytl pouze částečné plnění ve výši 16332 Kč a 46000 Kč. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. S ohledem a charakter věci soud ve věci nevyhlásil rozsudek pro zmeškání. 4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Mezi žalobcem, coby věřitelem, podnikatelem a žalovaným- spotřebitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 48 000 Kč a tento se zavázal navrátit zpět žalobci včetně úroku, který byl specifikován výší 54,16 %, částku ve výši 97992 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 2722 Kč. Žalovaný uhradil pouze část 16332 Kč a 46.000 Kč, na jistinu fakticky zbývalo uhradit 4571,12 Kč, část úhrady byla ze strany žalobce použita na úroky. 6. Z předmětné smlouvy ze dne [datum] není zřejmé, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného dostala částka 48 000 Kč a má navrátit zpět částku, která je více než dvojnásobně vyšší- 97992 Kč. Dále soud vyhodnotil, že i výše úrokové sazby, která v daném případě je ve výši 54,16 %, je zcela nepřiměřená, ve výši zcela odporující dobrým mravům. 7. Žalobce po formální stránce zkoumal majetkové poměry žalovaného subjektu, kdy zjistil, že je v pracovním poměru s průměrným měsíčním příjmem 46 000. Náklady žalovaného představují částku něco kolem 7000 Kč měsíčně, splátky [právnická osoba] 11083 Kč měsíčně. Žalovaný subjekt si žalobce prověřil v systému SOLUS a zjistil, že žalovaný není v insolvenčním řízení. Je zřejmé, že se jednalo o subjekt žalovaného, který je v pozici spotřebitele, a který s ohledem na své poměry neměl možnost oslovit jiné bankovní subjekty. S odkazem na bod 6.1, 6.2, 6.5 z předmětné smlouvy je právem žalobce dožadovat se i po žalovaném smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky déle jak 30 dnů ve výši 459 Kč za každou splátku. Náklady spojené s uplatněním v důsledku prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Soud přezkoumal obsah předmětné smlouvy, práva a povinnosti v ní vymezená a vyhodnotil, že vtah založený mezi účastníky řízení je právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Je na místě zdůraznit, že ochrana spotřebitele coby slabší strany, není bezbřehá, hlavním pravidlem civilního práva je, že smlouvy mají být plněny. Smlouvy mají být plněny však za přiměřených smluvních podmínek, kdy je nezbytně nutné, aby vymezení práv a povinností ze smlouvy bylo dostatečně určitě a srozumitelně vymezeno, aby obsahovalo pouze ujednání, která jsou v souladu s dobrými mravy, byla poctivá a aby neobsahovala ujednání, která jsou nepřiměřená, která zakládají nerovnost povinností v neprospěch slabší strany, kterým je spotřebitel, v daném případě žalovaný. V daném případě má soud za prokázané, že předmětná smlouva je nesrozumitelná, neurčitá, není vysvětleno, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného subjektu dostala částka 48000 Kč, avšak má navrátit zpět částku, která je dvojnásobně vyšší. Zároveň jako nepřiměřené ujednání je vyhodnoceno ujednání upravující úrokovou sazbu, která představuje více, jak několikanásobek oproti úrokové sazbě, která je požadovaná v rámci bankovních subjektů, která v daném konkrétním případě v dané věci představuje úrok ve výši 53,1 % ročně. Soud považuje, předmětná ujednání o úroku za smluvně upravené tzn. je upravené a nelze tak aplikovat ustanovení, které umožňuje soudu, aby aplikoval úrok z úvěru, který odpovídá obvyklé výši v místě a čase poskytované bankovními subjekty, neboť v daném konkrétním případě se jedná o ujednání, které přímo upravuje úrokovou sazbu i přesto, že je nepřiměřené, odporující dobrým mravům. Soud v daném případě odkazuje na judikaturu Evropského soudního dvora a na Směrnici ES 93/13 v platném znění, kdy není umožněno vnitrostátnímu soudu, aby v případě, kdy vyslovuje přítomnost zneužívající klauzule, což v daném případě soud konstatuje (§ 1813, 1815 z.č. 89/2012 Sb. v podobě nepřiměřených ujednání, přistoupil ke změně obsahu uvedené klauzule namísto, aby jí vůči spotřebiteli neuplatnil. S ohledem na charakter smluvních subjektů, s ohledem na obsah vymezených práv a povinností, je však nezbytně nutné s poukazem na § 580, 588 zákona č. 89/2001 Sb. nahlížet na úvěrovou smlouvu jako na celek, jako na absolutně neplatné ujednání. Žalobce jako subjekt profesionál, podnikající v poskytování úvěrů po formální stránce splnil veškerá kritéria pro uzavření smlouvy. Je však zřejmé, že svojí pozici zneužívá, vystavuje opakovaně nejen žalovaného, ale i jiné subjekty, kteří s ním uzavírají obdobné smlouvy do podřadné pozice, kdy je zatěžuje nepřiměřenými povinnostmi, které zcela odporují dobrým mravům. Žalobce si musí být vědom toho, že se na něj obrací subjekty, které již nejsou schopni svojí situaci řešit jiným způsobem, než oslovením nebankovního subjektu. Žalobce postupoval velmi obecně při zkoumání majetkových poměru žalovaného subjektu. V daném konkrétním případě je tato skutečnost zřejmá z listin jím samotným předložených. Práva a povinnosti stran ze smlouvy musí být přiměřená a musím být v souladu s dobrými mravy, musí být určitě vymezená, srozumitelná, nesmí obsahovat ujednání, která jsou nepoctivá a nepřiměřená. Nelze připustit, aby bylo jednání žalobce podpořeno soudní cestou, kdy zcela prokazatelně žalovaný převzal částku 48 000 Kč a má navrátit zpět částku, která je několikanásobně vyšší. Předmětné povinnosti jsou ze strany žalobce dále zatíženy nepřiměřenými sankcemi. V daném konkrétním případě s ohledem na právní náhled, soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 z.č. 89/20212 Sb. Soud přihlédl k plnění, která žalovaný realizoval, a která byla vzata do úvahy v rámci výpočtu jistiny. Za předpokladu, pokud žalovaný plnil částky výše již zmíněné, soud toto plnění považoval, celé, za plnění na jistinu. V daném konkrétním případě žalovaný ještě přesáhl část plnění, které se fakticky dostalo do jeho dispozice. Soud s ohledem na právní posouzení a prokázaný stav po provedeném dokazování, vyhodnotil nárok žalobce za nedůvodný, a proto jej zamítl v plném rozsahu, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, neboť žalobce se se splněním svých povinností nedostal vůči žalobci do prodlení. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud rozhodoval podle úspěchu v řízení ve věci. V daném případě to byl žalovaný, kdo byl plně úspěšný a komu by náleželo právo na přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku předmětného rozsudku.