17 C 229/2022-17 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 2. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhá zaplacení peněžité částky po žalovaném ve výši 1 520 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. 3. Žalobkyně svůj nárok dovozuje z titulu smlouvy o přepravě osob, neboť žalovaný dne [datum] v 9:38 hod. cestoval dopravním prostředkem - tramvají, konkrétně linkou 4, provozovanou žalobkyní, aniž by uhradil jízdné. V důsledku porušení této smluvní povinnosti vznikla žalovanému povinnost uhradit kromě jízdného ve výši 20 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 4. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tím byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný dne [datum] využil ke své přepravě dopravní prostředek, tramvaj, linku [číslo]. Na výzvu osoby pověřenou dopravcem (žalobkyní) se neprokázal jízdním dokladem. O tomto byla sepsána samostatná hlášení, která žalovaný podepsal. Z hlášenky a ceníku je zřejmé, že jízdné pro jednotlivou jízdu činila 20 Kč. 6. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že smlouvou o přepravě osoby se přepravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, platí, že cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč (odst. 6 citovaného ustanovení). 7. Podle článku 4 Smluvních přepravních podmínek platí, že cestující, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují Přirážky k jízdnému uvedené ve Výňatku z Ceníku, který je přílohou č. 1 těchto Smluvních přepravních podmínek. Z přílohy č. 1 platí, že výše přirážky od 16. kalendářního dne činí 1 500 Kč. 8. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že povinností žalovaného bylo uhradit jízdné. Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné neuhradil, vznikla mu povinnost v souladu s citovanými ustanoveními zákonů, smluvních přepravních podmínek a tarifu uhradit jízdné ve výši 20 Kč a rovněž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, nárokuje žalobkyně po žalovaném zcela po právu zákonný úrok z prodlení z částky 1 520 Kč podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé) 2x 100 Kč podle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Celkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč.