17 C 249/2022-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 4. 8. 2022, domáhala zaplacení částky ve výši 5 000 Kč společně s úrokem z prodlení od 10. 8. 2021 ve výši 8,5 % ročně. Žalobkyně provozuje zastavárenskou činnost a v rámci této činnosti byla žalovaným požádána o poskytnutí zápůjčky ve výši 5 000 Kč, kterou žalovanému poskytla dne 26. 7. 2021. Žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit nejpozději 9. 8. 2021 včetně kapitalizovaného úroku. Jako zástavu předal žalovaný mobilní telefon Sony Xperia bez AC a SIM karty, přičemž následně byla žalobkyně kontaktována Policií České republiky a byla požádána o vydání tohoto telefonu, neboť se jednalo o zboží, které bylo předmětem trestné činnosti. Tento telefon byl žalobkyní vydán Policii ČR dne 23. 8. 2021. Žalovaný ve lhůtě neuhradil dlužnou částku a žalobkyně se nemohla uspokojit ze zástavy. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 10. 2022. 3. Žalovanému bylo dne 29. 9. 2022 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 5. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. 6. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou a žalobkyně na jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 7. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč, která měla být vrácena do 9. 8. 2021. Žalovaný částku dosud nevrátil a v současné době dluží na jistině částku 5 000 Kč. 9. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. 10. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Žalobkyně řádně plnila své povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu, žalovaný své základní povinnosti nesplnil. 12. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vnikly z uvedeného titulu. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 343,36 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 3 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 10. 2022 náhrada 868,89 Kč za 64 ujetých km v částce 468,89 Kč (46,90 Kč za litr paliva dle dokladu při průměrné spotřebě 5,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 068,89 Kč ve výši 1 274,47 Kč. 14. Pro úplnost soud uvádí, že při výpočtu cestovních náhrad postupoval podle § 158 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého platí, že při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. Z těchto důvodu soud podle normy EU 692/ určil spotřebu podle údaje pro kombinovanou spotřebu ve výši 5,6 l /100 km, nikoliv z aritmetického průměru hodnot (průměrná spotřeba by potom byla 5,83 l /100 km), přičemž žalobkyně požadovala právě 5,83 l /100 km. Rovněž soud vycházel při určení odměny z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč, tj. právnímu zástupci žalobkyně náleží odměna ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby, nikoliv požadovaných 1 500 Kč (ta by náležela za částku převyšující 5 000 Kč). 15. Celkem soud přiznal částku 8 343,36 Kč (soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za právní zastoupení včetně režijních paušálů 5 200 Kč, cestovné 468,89 Kč, náhrada za zameškaný čas ve výši 400 Kč a DPH ve výši 1 274,47 Kč).