19 C 110/2022-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 711,90 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného v rámci právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení smlouvou o spotřebitelském úvěru. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 6. 2022 č. j. 19 C 110/2022-17 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny (byť toliko fikcí) zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 3. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v rámci devětapadesáti měsíčních anuitních splátek ve výši 630 Kč (mezi účastníky řízení byl sjednán úrok ve výši 8,9 % ročně). Žalovaný však podle nevyvrácených tvrzení žalobkyně zaplatil toliko sedmadvacet těchto měsíčních splátek, pročež žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila. Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila pohledávka žalobkyně – jde-li o samotnou jistinu – částku 18 361,90 Kč, zvýšenou o ujednané poplatky v celkové výši 1 350 Kč. 5. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, jmenovitě z předmětné úvěrové smlouvy a příslušných výpisů z účtu (vše v přílohové obálce na č. l. 15). 6. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 252 Kč Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.