19 C 134/2022-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v prvním výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně vznikl její nárok z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 7. 2022 č. j. 19 C 134/2022-18 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalovaná se v říjnu 2014 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za období od března 2021 do září 2021 celkem ve výši 944 Kč (za měsíc březen šlo o částku 134 Kč). Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti opakovaně písemně vyzvala, naposledy přípisem ze dne [datum], žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 6. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Ustanovení § 6 téhož zákona přitom stanoví televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. 7. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. současně platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyni tak vzniká rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Žalované tedy vznikla v souladu s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky v celkové výši 944 Kč. 9. Jelikož se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a současně žalovaná v žalobě uvedené skutečnosti nerozporovala, tedy netvrdila ani neprokazovala, že by žalované částky již zaplatila, rozhodl soud tak, je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku, tedy vedle dlužného poplatku uložil žalované – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – povinnost zaplatit rovněž žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které musela vynaložit v souvislosti s uplatněním svého práva u soudu. Nákladový výrok přitom odráží rovněž závěry konstantní judikatury Ústavního soudu, v prvé řadě nálezu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 (N 129/70 SbNU 193). Podepsaný soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, jako kdyby nebyla zastoupena advokátem, tedy za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Náklady řízení tak v dané věci spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a ve třech režijních paušálech po 100 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., zvýšených o 21 % za náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem tak náklady řízení činí částku 763 Kč, kterou je žalovaná podle ustanovení § 151 o. s. ř. povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.