19 C 184/2022-52 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svého nároku na zaplacení částky 47 816,80 Kč s příslušenstvím po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), byť toliko fikcí, vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy čerpal od [právnická osoba] spořitelna a. s . úvěr ve výše 45 000 Kč s tím, že daný úvěr (se sjednaným úrokem ve výši 19,90 % ročně) měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 959 Kč, přičemž poslední splátka měla proběhnout nejpozději dne [datum]. Žalovaný se však dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, o čemž byl žalovaný žalobkyní informován dopisem ze dne [datum], kdy byl v prodlení s více než dvěma splátkami, přičemž došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru (dluhu) ve výši 47 816,80 Kč (nesplacená jistina, navýšená o kapitalizované úroky a ujednané poplatky v celkové výši 2 553 Kč). 4. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku; rovněž není k dispozici úsudek, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 5. Jelikož se žalovaný zjevně dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, je důvodným rovněž požadavek žalobkyně dožadovat se po žalovaném i nároku na zákonný úrok z prodlení, jenž má zákonné opodstatnění v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. V dané procesní situaci, kdy žalobkyně (v ještě dostačující míře) osvědčila svůj nárok předloženými listinnými důkazy, jejichž korektnost žalovaný nikterak nesporoval, soud posoudil nárok žalobkyně jako oprávněný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 913 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 500 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 091 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.