19 C 186/2020-72 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 200 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. 2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dal žalovaný souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Z provedených listinných důkazů se přitom podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s osobou označenou jako [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], podle které se takto označené osobě právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 4 200 Kč, a to na jí označený bankovní účet. Částka 4 200 Kč přitom prokazatelně byla dne [datum] připsána na bankovní účet vedený na jméno žalovaného (viz č. l. 14). Současně je třeba uvést, že osoba, která byla v předmětné úvěrové smlouvě označena jako [jméno] [příjmení],„ neprochází“ žádnou z centrálních evidencí obyvatel. Za této situace – při zohlednění skutečnosti, že žalovaný v řízení nepředložil žádnou procesní obranu – je namístě závěr, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, neboť je zjevné, že na jeho účet byla převedena částka 4 200 Kč, a současně z provedených důkazů nevyplývá – právě s výjimkou předmětné úvěrové smlouvy – žádný jiný žalovanému svědčící právní titul, a tudíž je nutno uzavřít, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. 5. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částky 4 200 Kč – vydat. Žalovaný tak dosud (patrně) neučinil, pročež jej k tomu zavázal soud prvním výrokem tohoto rozsudku. 6. Jelikož se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem (resp. závazkem vydat bezdůvodné obohacení), náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 7. Nad rozhodný rámec podepsaný soud uvádí následující skutečnosti. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že nesouhlas Okresního soudu v Nymburce s postoupením věci, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 19 C 186/2020, je důvodný. Podepsaný soud původně věc postoupil Okresnímu soud v Nymburce, neboť zjistil, že ke dni zahájení řízení o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu by sice byl (patrně) místně příslušným Okresní soud v Jihlavě, nicméně že záhy poté si žalovaný (který byl správně označen žalobkyní až v podání ze dne [datum]) trvalý pobyt změnil. V době, kdy byl žalovaný žalobkyní správně označen, tak již měl žalovaný bydliště v obvodu působnosti Okresního soudu v Nymburce. 8. Za této situace považoval podepsaný soud za procesně neúčelné vést další pátrání po žalovaném v obvodu působnosti Okresního soudu v Domažlicích, neboť je zjevné, že původní určení místní příslušnosti zdejšího soudu žalobkyní vzniklo v důsledku určité administrativní chyby. S přihlédnutím k předmětu řízení, procesní pasivitě žalovaného a zjevné skutkové i právní nekomplikovanosti dané věci proto podepsaný soud o návrhu žalobkyně sám rozhodl, neboť má za to, že účastníci řízení mají mj. garantováno nejen právo na zákonného soudce (o jehož formálním dodržení mohou být v dané věci důvodné pochybnosti), ale taktéž právo, aby o dané věci bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Podepsaný soud proto o věci sám meritorně rozhodl, aniž věc postupoval Okresnímu soudu v Jihlavě, a tím vystavoval účastníky řízení„ riziku“, že ani Okresní soud v Jihlavě nebude mít za to, že je soudem místně příslušným, čímž by došlo k dalšímu (nedůvodnému) prodloužení daného řízení. Nutno dodat, že podepsaný soud tento postup zvolil rovněž za situace, kdy má stále za to, že místně příslušným by měl být z výše uvedených důvodů Okresní soud v Nymburce, ovšem tento jeho názor nesdílí Krajský soud v Praze, jehož právním názorem je zdejší soud vázán. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná se svým nárokem, a tudíž jí přísluší náhrada nákladů řízení v jí požalované výši, tedy vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy se jedná o odměnu v celkové výši 600 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy částku 189 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 1 489 Kč.