19 C 251/2021-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dal žalovaný souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 4. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy – uzavřené s obchodní společností [právnická osoba] – čerpal úvěr ve výši 2 000 Kč s tím, že daný úvěr měl žalovaný splatit do [datum]. Podle (žalovaným nevyvráceného) tvrzení žalobkyně žalovaný na jistině do [datum] ani později ničeho neuhradil. Z důvodu procesní pasivity žalovaného, jenž se k žalobě nikterak nevyjádřil, tak dospěl soud ke klíčovému skutkovému závěru, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena částka 2 000 Kč (viz č. l. 25), a přinejmenším v tomto rozsahu jí ke dni [datum] vznikla za žalovaným splatná pohledávka. 5. Poněvadž žalobkyně požaduje po žalovaném toliko zaplacení jistiny, je zřejmé, že je jejímu nároku možno vyhovět (přinejmenším) z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, aniž by bylo – z důvodu procesní ekonomie – nutno zabývat se otázkou, zda je namístě považovat předmětnou úvěrovou smlouvu za platnou (pouze nad rozhodný rámec přitom podepsaný soud dodává, že prizmatem žalobkyní předložených listinných důkazů by byly namístě důvodné pochybnosti o platnosti inkriminované úvěrové smlouvy). 6. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částky 2 000 Kč – vydat. Žalovaný tak dosud (patrně) neučinil, pročež ho k tomu zavázal soud prvním výrokem tohoto rozsudku 7. Jelikož se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem (resp. závazkem vydat bezdůvodné obohacení), náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že nepřikročil k použití ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a neumožnil žalovanému zaplacení přisouzených částek ve splátkách, neboť k takovému kroku neshledal důvod za situace, kdy je žalovaný nejen zcela pasivní, ale navíc si inkriminovanou smlouvou finanční částku„ zapůjčoval“ s tím, že ji celou i s příslušenstvím splatí do 30 dnů. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná se svým nárokem, a tudíž jí přísluší náhrada nákladů řízení v jí požalované výši, tedy vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy se jedná o odměnu v celkové výši 600 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy částka 189 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 1 489 Kč.