19 C 268/2021-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 096 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě metrem na lince [linka], dne [datum] při jízdě metrem na lince [linka], dne [datum] při jízdě metrem na lince [linka] a dne [datum] při jízdě tramvají na lince [číslo] se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. 2. Účastníci řízení buď přímo v návrhu, nebo na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, byť v případě žalovaného šlo o souhlas vyjádřený pouze fikcí; soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tedy rozhodl bez nařízeného jednání. 3. Soud dospěl na základě žalobkyní k návrhu přiložených listinných důkazů k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se opakovaně přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] při jízdě metrem na lince B, dne [datum] a dne [datum] při jízdě metrem na lince [linka] a dne [datum] při jízdě tramvají na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se v žádném z uvedených případů neprokázal platnou jízdenkou, jízdné nezaplatil, jak vyplývá z hlášení o provedené přepravní kontrole, podepsaných různými revizory (na č. l. 16-19). Za této situace vznikla žalovanému v souladu s tehdy platnými Smluvními přepravními podmínkami povinnost zaplatit nejen jízdné ve výši 24 Kč, ale taktéž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V této souvislosti je vhodné uvést, že žalovaný – tím, že vstoupil do prostor metra, respektive do předmětné tramvaje – uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku, a tím se mimo jiné zavázal k povinnosti zaplatit za přepravu jízdné, resp. plnit veškeré povinnosti, jež z tohoto právního vztahu vyplývají. 4. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu, a podle ustanovení § 37 odst. 6 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato výše nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. Současně podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, platí, že nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku navíc po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 7. Protože se žalovaný (opakovaně) neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Po provedeném dokazování a následném podřazení zjištěného skutkového stavu na příslušnou (shora rekapitulovanou) právní úpravu tak dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. 9. Nad rozhodný rámec podepsaný soud dodává, že vyšel z předpokladu, že žalovaný je osobou nadanou rozumem průměrného člověka ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 občanského zákoníku; tudíž skutečnost, že během necelého měsíce„ podnikl“ celkem čtyři – odhalené – jízdy bez platného jízdního dokladu, není důsledkem nedostatečných kognitivních schopností žalovaného, nýbrž patrně toliko důsledkem zvoleného„ životního stylu“. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů.