19 C 274/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v prvním výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně vznikl její nárok z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 1. 2022 č. j. 19 C 274/2021-21 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalovaný se v listopadu 2018 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od září 2019 do prosince 2020 celkem ve výši 2 065 Kč (za září 2019 dlužil žalovaný toliko částku 40 Kč). Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti opakovaně písemně vyzvala, naposledy přípisem ze dne [datum], žalovaný však ani poté svůj dluh ve výše uvedeném rozsahu neuhradil. 6. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Ustanovení § 6 téhož zákona přitom stanoví televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. 7. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. současně platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyni tak vzniká rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Žalovanému tedy vznikla v souladu s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky v celkové výši 2 065 Kč. 9. Jelikož se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a současně žalovaný v žalobě uvedené skutečnosti nerozporoval, tedy netvrdil ani neprokazoval, že by žalované částky již zaplatil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které musela vynaložit v souvislosti s uplatněním svého práva u soudu. Nákladový výrok přitom odráží rovněž závěry konstantní judikatury Ústavního soudu, v prvé řadě nálezu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 (N 129/70 SbNU 193). Podepsaný soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, jako kdyby nebyla zastoupena advokátem, tedy za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Náklady řízení tak v dané věci spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a ve třech režijních paušálech po 100 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., zvýšených o 21 % za náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem tak náklady řízení činí částku 1 363 Kč, kterou je žalovaný podle § 151 o. s. ř. povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.