19 C 311/2021-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 4 229,59 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalovanému vzniknout z titulu smlouvy, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum], o revolvingovém úvěru [číslo] podle které mohl být žalovanému – opakovaně – poskytnut úvěr až do limitu ve výši 5 000 Kč, a to při ujednaném úroku ve výši 16,90 % ročně. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. 1. 2022 č. j. 19 C 311/2021-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh ve výši 4 467,39 Kč. V rámci této smlouvy se žalovaný v ujednání pod čl. 1 zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 16,90 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 250 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, proto v souladu s ujednáním v čl. 7 písm. b) smlouvy tak došlo dne [datum] k zesplatnění úvěru, čímž právní předchůdkyni žalobkyně vznikla pohledávka ve výši 4 467,39 Kč. Ke dni podání žaloby – tedy po postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni – pak pohledávka za žalovaným představovala žalovanou částku, sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 337,59 Kč a z ujednaných poplatků v celkové výši 1 892 Kč. 4. Uvedená skutková zjištění přitom přímo vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, zejména z předmětné smlouvy a z výpisu z úvěrového účtu (vše v přílohové obálce na č. l. 14). 5. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 6. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 7. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.