19 C 8/2022-36 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 619 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně vznikl její nárok z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalovaný ve věci podal dne [datum] odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne [datum], ve kterém namítl, že v předmětném období nevlastnil televizní přístroj. 3. Po vydání elektronického platebního rozkazu vzala žalobkyně co do částky 135 Kč svoji žalobu zpět, a proto v tomto rozsahu soud řízení prvním výrokem tohoto rozsudku zastavil. 4. Při jednání dne [datum] žalovaný uvedl, že v období od října 2020 do března 2021 neměl televizní přístroj, který vlastní až od dubna 2021, přičemž připomněl existenci výpisů z účtu, ze kterých vyplývá, že televizní poplatek žalovaný od dubna 2021 pravidelně platí. 5. Soud na základě oběma procesními stranami předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Žalovaný se v srpnu 2019 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Podle původních tvrzení žalobkyně však žalovaný v období od října 2020 do září 2021 televizní poplatek neplatil. Ve zpětvzetí pak žalobkyně toliko uvedla, že žalovaný po podání návrhu zaplatil částku 135 Kč, aniž by ovšem specifikovala, za jaké období měla být platba učiněna. 7. Podle názoru soudu je zjevné, že žalovaný od dubna 2021 televizní poplatek platil, což ostatně žalobkyni doložil, žalobkyně však na to nikterak nereagovala. Současně je zjevné, že žalobce televizní poplatek – aniž by se mu podařilo prokázat, že v období do března 2021 televizní přístroj nevlastnil (přičemž z důvodu hospodárnosti řízení na tuto snahu sám rezignoval) – skutečně do dubna 2021 neplatil. 8. Skutkově je tak možno uzavřít, že žalovaný vskutku v období od října 2020 do března 2021 televizní poplatek neplatil, čímž mu vůči žalobkyni vznikl dluh v celkové výši 809 Kč. 9. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Ustanovení § 6 téhož zákona přitom stanoví televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. 10. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. současně platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyni tak vzniká rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 11. Žalovanému tedy vznikla v souladu s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky v celkové výši 809 Kč. 12. Druhým výrokem proto soud v rozsahu částky 809 Kč, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, žalobě vyhověl, a současně třetím výrokem ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu obou procesních stran je zhruba srovnatelný. Čtvrtým výrokem rozsudku proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.