4 C 3/2021-119 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Domažlicích žalobu, kterou se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jí svědčí dědické právo v dědickém řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], naposledy trvale bytem [část obce a číslo], projednávaném Okresním soudem v Domažlicích pod spisovou značkou [spisová značka] prostřednictvím notáře Mgr. [jméno] [příjmení], jako soudního komisaře, pod jeho spisovou značkou [spisová značka], neboť se zůstavitelem žila nejméně 10 posledních roků před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o tuto společnou domácnost pečovala v domku žalobkyně v [obec]. Výhradně žalobkyně vařila, prala, žehlila, nakupovala, uklízela a to nejen pro ně dva, ale někdy i pro zůstavitelova bratra, který žil až do své smrti sám v zůstavitelově domku v [část obce]. Do dědického řízení se žalobkyně přihlásila jako dědička třetí třídy. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že žalobkyně se zůstavitelem udržovala dlouhodobě známost, zůstavitel u ní dlouhodobě přespával, stravoval se, doprovázela jej na lékařská vyšetření, avšak nežili společně ani v [obec] u žalobkyně, ani v [část obce] u zůstavitele. Žalobkyně tak nesplňuje podmínky uvedené v § 1637 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sbírky, a žaloba by měla být zamítnuta. 3. Ze spisu [spisová značka] Okresního soudu v Domažlicích bylo zjištěno, že zůstavitel [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně trvale bytem [adresa], zemřel [datum] v [adresa] jako svobodný, aniž po sobě zanechal jakékoliv pořízení pro případ smrti. Ze šetření bylo zjištěno, že zůstavitel neměl manželku, neměl děti a nezanechal ani rodiče, pouze sestru [celé jméno žalované], narozenou [datum]. Při jednání v řízení o pozůstalosti dne [datum] bylo zkonstatováno, že pozůstalý synovec [jméno] [příjmení] v protokole o předběžném šetření uvedl, že zůstavitel nezanechal závěť, zemřel bezdětný, rodiče předemřeli a jako dědička ze zákona by přicházela v úvahu ve třetí dědické třídě pozůstalá sestra [celé jméno žalované]. Dopisem ze dne [datum] uplatnila své dědické právo na pozůstalost [celé jméno žalobkyně], přičemž v tomto dopise uvádí, že byla družkou zůstavitele 34 let, přičemž minimálně posledních 10 let s ním žila ve společné domácnosti. V poslední době se o zůstavitele každodenně a celodenně starala vzhledem k jeho onemocnění, když současně odmítal hospitalizaci v nemocnici a měla ho v domácí péči. Pozůstalá sestra [celé jméno žalované] naproti tomu uvedla, prostřednictvím svého zástupce, že neuznává tento dědický nárok pozůstalé družky, neboť se fakticky nejednalo o stav, který by splňoval zákonné podmínky pro uznání dědického nároku spolužijící osoby sdílející společnou domácnost. 4. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], soud odkázal [celé jméno žalobkyně], aby uplatnila své právo žalobou na určení svého dědického práva ve lhůtě dvou měsíců od právní moci předmětného usnesení. Dne [datum] byla u Okresního soudu v Domažlicích podána předmětná žaloba ve lhůtě stanovené soudem. Z odůvodnění předmětného usnesení bylo zjištěno, že [celé jméno žalobkyně] dopisem ze dne [datum] uplatnila své dědické právo na pozůstalost s tím, že byla družkou zůstavitele 34 let, přičemž minimálně posledních 10 let s ním žila ve společné domácnosti, v poslední době se o zůstavitele každodenně a celodenně starala vzhledem k jeho onemocnění, kdy současně odmítal hospitalizaci v nemocnici a měla ho v domácí péči. Pozůstalá sestra naproti tomu uvedla, že neuznává tento dědický nárok pozůstalé družky, neboť se fakticky nejednalo o stav, který by splňoval zákonné podmínky pro uznání dědického nároku spolužijící osoby sdílející společnou domácnost. Vzhledem k tomu, že v danou chvíli závisí další průběh dědického řízení na určení sporné skutečnosti, byla [celé jméno žalobkyně] odkázána k uplatnění svých práv žalobou u soudu ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sbírky. Námitky pozůstalé sestry [celé jméno žalované] jsou ve vztahu k dědickému právu [celé jméno žalobkyně] povahy skutkové, jedná se o skutkový spor vyžadující dokazování, které není možné řešit v rámci nesporného řízení, přičemž otázka tvrzených skutečností ohledně existence podmínek pro uznání nároku spolužijící osoby sdílející společnou domácnost je pak v rámci sporného řízení řešena vedle dalších předběžných otázek podstatných pro závěr o dědickém právu. 5. Soud při svém rozhodování vycházel ze zjištěného nesporného skutkového stavu: Zůstavitel [jméno] [příjmení] zemřel [datum] jako svobodný, bezdětný, aniž by po sobě zanechal závěť. Rodiče předemřeli a jako dědička ze zákona by přicházela v úvahu ve třetí dědické třídě pozůstalá sestra [celé jméno žalované]. Při projednání pozůstalosti vznikl mezi [celé jméno žalované], pozůstalou sestrou, a [celé jméno žalobkyně], která tvrdí, že byla družkou zůstavitele 34 let a posledních 10 let s ním žila ve společné domácnosti, o zůstavitele každodenně a celodenně starala vzhledem k jeho onemocnění, při odmítání hospitalizace v nemocnici a měla ho v domácí péči, spor o dědické právo. 6. Každý z účastníků navrhl soudu důkazy k prokázání svých tvrzení. Veškeré důkazy účastníky navrhované soud provedl vyjma návrhu žalované na vyžádání zprávy od pohřební služby tykající se zaplacení kytice na rakev od žalobkyně. 7. V dané věci je třeba vycházet z ustanovení § 1637 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sbírky (dále jen „o.z.“), který specifikuje třetí třídu dědiců. Podle uvedeného ustanovení nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost, nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. 8. Spor je v dané věci o to, zdali v této třetí třídě dědiců bude dědičkou pouze zůstavitelova sestra [celé jméno žalované], nebo zdali společně s pozůstalou sestrou svědčí dědické právo žalobkyni [celé jméno žalobkyně] jako osobě, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost anebo byla odkázána výživou na zůstavitele. 9. Podle § 101 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sbírky (dále jen „o.s.ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména: a) tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložení jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 10. V dané věci obě účastnice řízení, jak žalobkyně, tak žalovaná, tvrdily všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a současně splnily ve smyslu ustanovení § 120 odstavec 1 o.s.ř. svoji povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důkazními prostředky jsou ve smyslu § 125 o.s.ř. všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazů předepsán, určí jej soud. 11. Žalobkyně tvrdila pro věc důležité skutečnosti v podané žalobě, dále prostřednictvím svého zástupce a současně i ve své účastnické výpovědi dne [datum], k dotazu soudu či zástupců účastníků řízení v průběhu celého řízení. 12. Žalovaná tvrdila pro věc rozhodné skutečnosti prostřednictvím svého zástupce a současně se k věci vyjadřovala při jednání, které bylo nařízeno dne [datum]. 13. Tvrzení žalobkyně ve vztahu k jejímu dědickému právu spočívalo v tom, že se zůstavitelem udržovala známost téměř 35 let, zpočátku tak, že u ní někdy přespal, jedl. Žili tehdy jeho rodiče a bratr a on byl v kontaktu i s nimi. V posledních deseti letech však po vzájemné domluvě bydleli v domku v [obec] u žalobkyně a vedli společnou domácnost. Výhradně žalobkyně vařila, prala, žehlila, nakupovala, uklízela a to nejen pro ně dva, ale někdy pro zůstavitelova bratra [jméno], který pak žil až do své smrti sám v zůstavitelově domku v [část obce]. Zůstavitel byl hodně svérázné povahy, špatně se snášel s lidmi, měl často konflikty i na veřejnosti. Propustili jej někdy v r. 2002 ze zaměstnání, a protože se nepohodl ani na úřadech, přišel nakonec o veškeré příjmy včetně sociálních dávek. Proto žili několik let oba jen z příjmu žalobkyně až do doby, než zůstavitel dostal starobní důchod. Nesnášel se ani například se synem žalobkyně, který bydlí s žalobkyní v [obec]. Byl bezohledný k lidem z okolí, často se utrhl i na žalobkyni. Popisované problémy se později prohloubily s jeho nemocí, trpěl rozsáhlými bércovými vředy a všichni lékaři, kteří jej vyšetřovali, jej ihned odesílali na hospitalizaci. To on za každou cenu odmítal, třebaže byl ze všech stran upozorňován na nepříznivé následky s tím spojené. O to všechno byla těžší péče žalobkyně o něj. B