§ 1637 občanský zákoník – Třetí třída dědiců
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo
Stručně: Paragraf § 1637 občanského zákoníku stanovuje, kdo dědí ve třetí třídě dědiců, pokud nedědí manžel ani rodiče zůstavitele. Dědí v ní sourozenci zůstavitele a osoby žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti za určitých podmínek. Pokud manžel ani rodiče zůstavitele nedědí (např. nejsou, odmítli dědictví, jsou nezpůsobilí dědit), nastupuje třetí třída dědiců. (§ 1637 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Třetí třída dědiců
- Týká se: zůstavitel, manžel, dítě, rodič
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou…“
- Judikatura: na § 1637 odkazuje 29 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Třetí třída dědiců“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud manžel ani rodiče zůstavitele nedědí (např. nejsou, odmítli dědictví, jsou nezpůsobilí dědit), nastupuje třetí třída dědiců.
- Ve třetí třídě dědí stejným dílem sourozenci zůstavitele a také osoby, které se zůstavitelem žily nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou.
- Pokud některý ze sourozenců zůstavitele nedědí (např. zemřel dříve), jeho dědický podíl přechází na jeho děti, a to stejným dílem.
- Podmínka společné domácnosti a péče o ni nebo odkázanosti na výživu je klíčová pro dědění osob mimo okruh sourozenců.
Na co si dát pozor
- Pro dědění ve třetí třídě je nutné, aby nedědil ani manžel, ani žádný z rodičů zůstavitele.
- U osob žijících ve společné domácnosti je třeba prokázat nejen dobu trvání společné domácnosti (alespoň jeden rok před smrtí), ale i důvod, proč v ní žily – buď pečovaly o společnou domácnost, nebo byly odkázány výživou na zůstavitele.
- Děti sourozenců dědí pouze v případě, že jejich rodič (sourozenec zůstavitele) sám nedědí.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1637
Jak soudy aplikují § 1637
… odvolacího soudu je v dovolatelkou zpochybňovaném stěžejním závěru o tom, že nežila se zůstavitelkou nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu nepečovala o společnou domácnost, a tedy že nedošlo k naplnění skutkové podstaty pro dědění ve třetí třídě dědiců podle ustanovení § 1637 odst. 1 o. z., (naopak) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
… významu, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, zda může být nově uplatněna žaloba podle § 189 odst. 2 z. ř. s., pokud žalobce již dříve neúspěšně uplatnil dědické právo po H. F., zemřelé dne 7. 7. 2017 (dále jen „zůstavitelka“), z jiného právního postavení (podle třetí třídy dědiců dle § 1637 o. z.), zatímco v aktuálním řízení tvrdí, že naplňuje znaky dědice druhé třídy dědiců ve smyslu § 1636 o. z., za druhé je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu k otázce vymezení totožnosti věci ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. …
… prvního stupně) je v dovolatelkou zpochybňovaném závěru, že žalobkyně žila se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, a tedy že došlo k naplnění skutkové podstaty pro dědění ve třetí třídě dědiců podle ustanovení § 1637 odst. 1 o. z., zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.