5 C 191/2022-64 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, domáhá po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, proto, že ve dnech [datum], dále [datum], dále [datum] dále [datum] a [datum] a konečně [datum] cestoval prostředky MHD bez platné jízdenky. Žalovaný tak porušil povinnosti cestujícího, jak vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole a žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému na základě smluvních přepravních podmínek. Nárok dokládá zápisy o provedené přepravní kontrole, přepravními podmínkami, tarifem a výzvou k úhradě s dokladem o odesílání výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti na základě rozsudku Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že je způsobilý jednat v majetkových vztazích při nakládání finanční částkou 100 Kč týdně, nařídil soud jednání, k němuž se žalobkyně omluvila a za žalovaného jednal opatrovník, [územní celek]. Ze stanoviska opatrovníka vyplynulo, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, je poživatelem důchodu ve výši 5 469 Kč a dále poživatelem příspěvku na péči ve výši 880 Kč. Žalovaný často cestuje se svojí družkou, která omezená ve svéprávnosti není a oba jsou si vědomi skutečnosti, že při nastoupení do vlaku, nebo do tramvaje či autobusu, trolejbusu, se platí jízdné. Žalovaný, který je omezen výše uvedeným způsobem, cestoval v jednotlivých dnech, kdy je možné vycházet z toho, že mohl vždy tento den manipulovat s částkou 100 Kč a tedy jízdné uhradit. V tomto rozsahu omezení ve svéprávnosti mu nebránilo ve splnění povinnosti vyplývající z ustanovení § 2550 obč. zák., podle něhož smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 64 obč. zák. rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Jestliže žalovaný je chopen cestovat hromadnými veřejnými dopravními prostředky, je patrné, že se jedná o běžnou záležitost každodenního života, se kterou je spojena povinnost zaplatit jízdné, jak stanoví § 2550 obč. zák., když omezení žalovaného pro nakládání s finančními prostředky na 100 Kč týdně je s ohledem na použití prostředků MHD v rozdílných časových úsecích uvedených v žalobě v období, kdy žalovaný mohl s částkou 100 Kč disponovat a jízdné zaplatit. Soud mu proto ukládá tuto povinnost ve výroku rozsudku spolu s povinností platit přirážku k jízdnému, což je sankce ve smyslu § 2048 obč. zák. při nesplnění povinnosti se prokázat platným cestovním dokladem, jak vyplývá ze smluvních přepravních podmínek a tarifu. O nákladech řízení žalobkyně rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni náleží náhrada za vynaložený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a tři režijní paušály po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši určené advokátním tarifem.