7 C 232/2022-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne 29. 4. 2022, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 158 456,18 Kč včetně příslušenství z částky 134 741,65 v podobě zákonného úroku z prodlení a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 3. 3. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 182 898 Kč účelově vázán na koupi osobního automobilu. Povinností žalovaného bylo předmětný úvěr navrátit zpět včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách po 5 405 Kč s účinností od 3. 4. 2019 do zaplacení. Žalovaný si neplnil řádně a včas své povinností, dostal se do prodlení se splátkami v lednu roku 2021. V důsledku tohoto žalobce přistoupil k zesplatnění celé pohledávky najednou. 3. Žalobce se k ústnímu jednání dostavil a žalovaný přestože byl o termínu jednání řádně vyrozuměn, k jednání se bez omluvy nedostavil. S ohledem na charakter předmětného smluvního vztahu, skutková tvrzení obsažená v žalobě, soud ve věci nerozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, jak má namysli § 153b o. s. ř. 4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. Mezi žalobcem v pozici věřitele a žalovaným dlužníkem byla uzavřena dne 3. 3. 2019 smlouva o úvěru. Nedílnou součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky, které upravovaly podrobně vzájemná práva a povinnosti stran smluvního vztahu. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 182 798 Kč, která byla převedena na účet prodejce 5. 3. 2019. Předmětem tohoto úvěru byl účelově vázaný úvěr za účelem zakoupení osobního automobilu Škoda Octavia Combi C2,0 TDI SCOUT. Žalovaný se zavázal v rámci smluvního ujednání předmětný úvěr navrátit zpět včetně úroku ve výši 25,37 % ročně v 60ti měsíčních splátkách po 5 405 Kč s účinností od 3. 4. 2019 do zaplacení. Žalovaný se v rámci smluvního ujednání zavázal navrátit zpět částku, která představuje poplatek a celkovou částku splátek ve výši 325 100 Kč. Žalovaný si své povinností řádně neplnil, dostal se do prodlení s platbou od ledna 2021, která navazovala na období, kdy žalovaný nemusel hradit splátky, a to od března 2020 do prosince 2020. V daném případě tak žalobce přistoupil k zesplatnění celé pohledávky najednou. Automobil se podařilo prodat dne 6. 10. 2021 za částku ve výši 101 000 Kč a tato byla použita na úhradu jistiny. Jistina se po zrušení úvěrové smlouvy představovala částku 134 541,65 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy, měl žalobce nárok dožadovat se po žalovaném smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti. Tento nárok je upraven v předmětné smlouvě v článku V. odstavec 2 obchodních podmínek ve výši 0,1 % denně. Žalobce se tohoto nároku dožaduje ve výši 23714,53 Kč. Soud vyhodnotil, že výše předmětné smluvní pokuty s ohledem na částku, která byla dána do dispozice žalovaného, účel smlouvy, porušení povinnosti, je přiměřená a odpovídá i zákonu o spotřebitelském úvěru. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po žalovaném zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 6. Vztah založený mezi žalobcem a žalovaným je právně kvalifikovaný jako smlouva o úvěru, podřazený § 2395 zákona č. 89/ 2012 Sb. Žalobce si řádně splnil veškeré své povinnosti, dal do dispozice žalovanému finanční prostředky, které prostřednictvím společnosti [název] byly proinvestovány za účelem zakoupení osobního automobilu. Povinností žalovaného bylo hradit předmětný závazek ve splátkách včetně úroku tak, jak vyplynulo ze smlouvy. Žalovanému poté byly odpuštěny po určité období splátky, nezapočal však již s úhradou splatných splátek od ledna 2021 a v důsledku tohoto žalobce využil svého práva a zesplatnil celou svoji pohledávku najednou. 7. Po posouzení všech okolností daného případu, po provedeném dokazování, soud vyhodnotil nárok žalobce za plně po právu, a proto tomu v plném rozsahu vyhověl. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů má pak oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř.. Soud v daném případě rozhodoval podle úspěchu ve věci. V daném případě to byl žalobce, kdo byl plně ve věci úspěšný a komu náleží právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. Předmětné náklady představu zaplacený soudní poplatek ve výši 6 339 Kč, odměna za 4 úkony právní služby 4 x 7 460 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb., 4 režijní paušály 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět 311 km, benzín 95 – 44,50 Kč litr, spotřeba 5,1 l /100 km, amortizace 4,70 Kč km, ztráta času 8,5 hodin podle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., 21 % DPH ze součtu odměny, režijních paušálů, za promeškaný čas a cestovné. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 47 488 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta JUDr. [jméno] [jméno].