7 C 263/2022-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne 8.8.2022, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 552,60 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 14.9.2020. Na základě této smlouvy se do dispozice žalovaného dostala částka, kterou se měl žalovaný zavázat navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek v krátké lhůtě splatnosti 14.10.2020. Žalovaný si neměl řádně a včas své povinnosti plnit. 3. Aktivní legitimace žalobce má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne 18.3. 2021. Nedílnou součástí postoupení byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl o postoupení pohledávky žalovaného a vyznal ho k dobrovolné úhradě. 4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Mezi právním předchůdcem žalobce podnikatelem, subjektem disponujícím s pohledávkami a žalovaným spotřebitelem, byla dne 14.9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 6000 Kč, celkově zpět měl navrátit částku ve výši 12 včetně poplatku, úroková sazba sjednána ve výši 40 % ročně. Mezi účastníky bylo ujednáno, že bude požadován poplatek za čerpání úvěru, RPSN sazba představovala 9202,60 %. Předmětnou částku měl žalovaný navrátit zpět do 14.10. 2020. Předmětná smlouva byla vymezena podrobnými podmínkami. S ohledem na charakter smluvních subjektů, způsob vymezení práv a povinností, která jsou nedostatečně vymezena, jsou neurčitá, nesrozumitelná a není zřejmé, jakým způsobem žalobce účtoval, co konkrétně představuje poplatek, kterého se dožaduje, zda si neplní spíš svoji sankční funkci, či funkci dalšího úroku, je upraven se slevou a bez slevy. Výše úroku z úvěru je nepřiměřeně vysoká a odporuje zcela dobrým mravům. Pokud se jedná o poplatky a úrok za poskytnuté finanční prostředky, soud považuje předmětná ujednání, za ujednání, která jsou nemravná, nepřiměřená, nepřiměřeným a zásadním způsobem narušují rovnost povinností ve neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Po provedeném dokazování soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce pouze a jen formálně zjistil úvěruschopnost žalovaného, tato nebyla prověřena dostatečně. Nelze přehlédnout zásadní fakt, kdy na nebankovní subjekty, jako je právní předchůdce žalobce se obrací subjekty ve špatné finanční situaci, v komplikovaných poměrech, kdy již nemohou dosáhnout na úvěr, poskytovaný bankovními subjekty. 6. Z listin, předložených právním předchůdcem žalobce, soud zjistil, že ze strany žalovaného byla čerpána úvěr ve výši 6000 Kč. Soud proto s ohledem na právní posouzení smluvního vztahu založeného mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, vyhověl žalobě pouze co do částky ve výši 6000 Kč, kdy ve zbývající části přistoupil k zamítnutí žaloby. 7. Soud považuje předmětnou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou s ohledem na charakter smluvních subjektů, s ohledem na způsob vymezení práv a povinností, neboť předmětná smlouva je neurčitá, nesrozumitelná, obsahuje nepřiměřená ujednání, v tomto ohledu soud poukazuje na ustanovení §§ 1813, 1814, 1815 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s §§ 580 a 588 zákona č. 89/2012 Sb. 8. Povinností žalovaného je však, aby navrátil zpět žalobci to, co se do jeho dispozice dostalo bez právního důvod postupem podle § 2991 z.č. 89/2012 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním částky 6000 Kč do prodlení, soud přiznal i zákonný úrok z prodlení ve prospěch žalobce s poukazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Ve zbývající části soud přistoupil k zamítnutí žaloby, neboť tento nárok nemá oporu v provedeném dokazování. 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř.. V daném případě to byl žalovaný, u koho převažoval úspěch ve věci a komu by náleželo právo na přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k obraně svého práva proti žalobci. Vzhledem k tomu, že mu v souvislosti s tímto řízením žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. předmětného rozsudku.