9 C 46/2021-55 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující 2 jistiny v celkové výši 517 223,40 Kč, které byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli z titulu úvěrových smluv. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnosti z uvedených smluv, neboť včas a řádně nesplatil úvěry, které mu věřitel na základě shora uvedených smluv poskytl. 2. Uvedené pohledávky byly původním věřitelem ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) postoupeny žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] v souladu s ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že se jejím obsahem původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včas a řádně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 519 Kč. Účastníci smluvních stran si dohodli úrok ve výši 11,6% ročně. Dále z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že upravuje vzájemná práva a povinnosti věřitele a žalovaného související se shora uvedeným úvěrem, mimo jiné právo věřitele požadovat splacení celého dluhu v případě smlouvou stanoveného porušení povinností ze strany žalovaného. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti věřitele a žalovaného související s vedením běžného účtu. Mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo věřitele požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. Z rozhodnutí o zesplatnění bylo zjištěno, že původní věřitel zesplatnil dluh ke dni [datum]. Z výpisu přehledu úvěrového účtu soud zjistil výši dlužné jistiny 243 804,97 Kč), kolik žalovaný uhradil celkem po zesplatnění úvěru (celkem 42 000 Kč) a jakým způsobem byly splátky žalovaného započítány na umoření celkového dluhu. Žalobkyně požaduje zákonné úrokové příslušenství po započtení splátek po splatnosti z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 6. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že se jejím obsahem věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 308 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včas a řádně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 179 Kč. Účastníci smluvních stran si dohodli úrok ve výši 8,9 % ročně. Tento úvěr byl účelově uzavřen na konsolidaci úvěrů uvedených v úvěrové smlouvě pod čl. 2 odst. 2.. Dále z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že upravuje vzájemná práva a povinnosti věřitele a žalovaného související se shora uvedeným úvěrem, mimo jiné právo věřitele požadovat splacení celého dluhu v případě smlouvou stanoveného porušení povinností ze strany žalovaného. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti věřitele a žalovaného související s vedením běžného účtu. Mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo věřitele požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. Z rozhodnutí o zesplatnění bylo zjištěno, že původní věřitel zesplatnil dluh ke dni [datum]. Z výpisu přehledu úvěrového účtu soud zjistil výši dlužné jistiny (273 418,43 Kč), kolik žalovaný uhradil celkem po zesplatnění úvěru (celkem 16 000 Kč) a jakým způsobem byly splátky žalovaného započítány na umoření celkového dluhu. Žalobkyně požaduje zákonné úrokové příslušenství o započtení splátek po splatnosti z dlužné jistiny od [datum] do [datum] a dále pak od [datum] do zaplacení. 7. Co se úrokového příslušenství týče žalobkyně ani v jednom případě nepožaduje úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum], když se na tyto vztahuje zákaz nabíhání sankcí vztahujících se k prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru dle ustanovení § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19. 8. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikovaných smluv, na jejichž základě vyčerpal žalovaný shora uvedené částky, neplnil své povinnosti ze smluv, nehradil stanovené měsíční splátky, a protože spolu s uzavřením smluv přistoupil mj. i k obchodním podmínkám, je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. 9. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a s vynaložením maximálního úsilí, když využila veškerých dostupných zdrojů o majetkové situaci žalovaného, to vše v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vycházela z informací poskytnutých přímo žalovaným (příjem žalovaného byl zjištěn ve výši 23 898 Kč, dále bylo zjištěno, že má středoškolské vzdělání s maturitou, že je zaměstnaný od roku [datum], není s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru a nejsou mu prováděny srážky ze mzdy či účtu z důvodu exekuce, bydlí u rodičů a nemá žádné výdaje na nájem, výživné a léky, přičemž uvedl, že mimo spořitelnu splácel měsíční splátky cca 7 000 Kč), dále z lustru v registrech jako je insolvenční rejstřík, databáze dlužníků, v bankovních a nebankovních registrech a v neposlední řadě, také původní věřitel ověřil informace o výši příjmu žalovaného a ověření skutečnosti o zaměstnání u zaměstnavatele žalovaného). Původní věřitel stanovil žalovanému životní výdaje po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu na částku 6 434 Kč. Splátkové zatížení žalovaného v době uzavření první smlouvy tedy činilo 7 494 Kč a splátka úvěru 4 519 Kč, celkové splátkové zatížení tedy činilo 12 013 Kč, po odečtení všech splátek zbývalo žalovanému 11 885 Kč, což je o 5 451 Kč více, než žalovaný potřeboval na své životní výdaje. Stejným způsobem původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného i před poskytnutím druhého úvěru, když zhodnocením bylo zjištěno větší splátkové zatížení žalovaného a to 17 166 Kč. Nicméně protože druhý úvěr sloužil ke konsolidaci stávajících dluhů žalovaného, nové splátkové zatížení s poskytnutím druhé úvěrové smlouvy činilo méně a to 16 192 Kč. Po odečtení všech splátek zbývalo žalovanému 12 008 Kč, což je o 5 316 Kč více, než žalovaný potřeboval na své životní výdaje, které byly stanoveny na částku 6 692 Kč. 10. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení z žalované částky dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na datech splatnosti shora uvedených. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 458,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 690 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 517 223,40 Kč sestávající z částky 10 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 040 Kč ve výši 6 728,40 Kč.