9 C 51/2021-37 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění představující jistinu ve výši 56 936,46 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené smlouvy, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu věřitel na základě shora uvedené smlouvy poskytl. Žalovaný se tento dluh zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. 2. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo]) postoupena na [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] a pak dále na žalobkyni, a to na základě smluv o postoupení pohledávek z [2020] a [2021] v souladu s ustanovením § 1879 an zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“). 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] akceptace návrhu ze dne [2019] bylo zjištěno, že se jejím obsahem původní věřitel společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včas a řádně splatit pravidelnými měsíčními splátkami společně se smluvním úrokem 13,99 % ročně. Dále bylo z návrhu na uzavření smlouvy o [název] půjčce zjištěno, že upravuje vzájemná práva a povinnosti věřitele a žalovaného související se shora uvedeným úvěrem, mimo jiné právo věřitele požadovat splacení celého dluhu v případě smlouvou stanoveného porušení povinností ze strany žalovaného. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti věřitele a žalovaného související s vedením běžného účtu. Mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo věřitele požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že věřitel využil svého práva vyplývajícího ze zmíněné úvěrové smlouvy a odstoupil od ní, s tím že současně vyzval žalovaného k úhradě shora popsaných částek. Z platební historie byly ověřeny výše a termíny jednotlivých splátek uhrazených žalovaným věřiteli. Z výpisu z běžného účtu byla zjištěna výše finančního zůstatku na bankovním účtu vedeném dle shora uvedené smlouvy věřitelem pro žalovaného. Ze sazebníku poplatků bylo zjištěno, že stanoví povinnost žalovaného k úhradě sazebníkem stanovených poplatků souvisejících s poskytnutím předmětného úvěru a jejich výši. Žalovaný je sazebníkem vázán na základě shora uvedené úvěrové smlouvy. Ze sdělení původního věřitele, bylo zjištěno, z jakých informací původní věřitel vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjišťovaných před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalovaný původně žádal o půjčku ve výši 100 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti bylo vycházeno z údajů poskytnutým klientem, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (bankovních i nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, a další). Původní věřitel zjistil příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč a odhadl jeho výdaje na základě historických dat ČSÚ, vypočetl částku disponibilních zdrojů žalovaného a individuálním vyhodnocením zjistil, že i přes další závazky žalovaného v té době, měl žalovaný dostatečnou kapacitu splácet další závazek, tedy byla žalovanému schválena půjčka ve výši 60 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 396 Kč. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 7. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný uzavřel s věřitelem smlouvu o úvěru, na základě které se mu věřitel zavázal poskytnut úvěr v celkové výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 396 Kč. Žalovaný tak včas a řádně neučinil. 8. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru společně s poplatky, a příslušenstvím, sestávajícím z úroku z úvěru a úroku z prodlení v zákonné sazbě z dlužné úvěrové jistiny dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na datech splatnosti shora uvedených. 10. Soud vzal za prokázanou i úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť vycházela z informací poskytnutých žalovaným. 11. Soud výrokem II. však zamítnul rozdíl v požadovaném příslušenství týkající se úroku z úvěru, když část tohoto úroku ve výši 5,74% ročně posoudil jako neoprávněnou s odkazem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který uvádí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Proto po 90 dnech prodlení žalovaného počínajícího od [datum] do [datum] soud přiznal od následujícího dne do zaplacení pouze výši zákonného úroku z prodlení a zbytek úroku 5,74 % ročně z částky 56 936,46 Kč do výše požadované žalobkyní 13,99 % ročně byl zamítnut. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v podstatě zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 636 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 278 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 936,46 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč. Neúspěch žalobkyně týkající se části zamítnutého příslušenství je natolik nepatrný, že soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení s lhůtou k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř..