9 C 58/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [2020]. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne [2019] smlouvu [číslo] o úvěru a dalších úvěrových produktech, na základě níž byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, jež se zavázala zaplatit ve splátkách v souladu se smluvním ujednáním včetně sjednaného příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí kromě povinnosti uhradit zapůjčenou částku i další povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy. Ke dni vyčíslení tvoří dluh žalované 6 000 Kč na jistině, 0 Kč na obchodním úroku, 588,49 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, 2 154 Kč na smluvní pokutě, 150 Kč na poplatcích. 4. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené měsíční splátky, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupila mj. i k všeobecným obchodním podmínkám právního předchůdce žalobkyně a sazebníku, je povinna uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. 5. Soud vzal za prokázanou i úvěruschopnost žalované, když žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť vycházela z informací poskytnutých žalovanou a nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), jejímž výsledkem bylo zjištění bonity žalované. 6. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení z žalované částky dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na datech splatnosti shora uvedených. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 183 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby a z částky 100 Kč za půl úkonu právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.