9 C 92/2021-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum]. Žalovaný byl v době poskytnutí služeb účastníkem telekomunikační služby [služby] [číslo]. Žalobkyně provedla pro žalovaného příkazy k provedení plateb za poskytnuté služby či digitální obsah (typicky audiotextové služby, horoskopy, hlasování v TV, dárcovské SMS, jízdenky v MHD apod.) a dále žalovaný provedl volání na informační službu [číslo] v délce 2 minuty. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] za období od [datum] do [datum] se splatností [datum], ve které kromě jiného požadovala zaplatit shora uvedené provedené služby. Žalovaný však bez jakéhokoliv vysvětlení vyúčtování neuhradil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb dne [datum]. Žalovaný mimo jiné zadal žalobkyni příkazy k provedení služeb a volal na informační službu, které mu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] za období od [datum] do [datum] se splatností [datum], když žalovaný požadovanou dlužnou část faktury do dnešního dne nezaplatil. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1724 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalobkyně je předním poskytovatelem služeb elektronických komunikací, poskytuje pomocí mobilních sítí služby, např. [služby], informační služby, [služby], pojištění a současně provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje na základě čl. 14 aktuálních všeobecných podmínek [podmínek] účastníkům prostřednictvím jejich mobilní telekomunikační služby platit za produkty a služby třetích stran. Jedná se o platební transakce prováděné žalobkyní pro účastníky jejích služeb v postavení plátců na základě § 3 odst. 3 písm. e) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v platném znění, a to v tam definovaném rozsahu. Pravomoc soudu vyplývá z ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, které uvádí mimo jiné, že platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.