17 C 239/2022-106 — Okresní soud v Domažlicích

<b>I. </b> 1. Žalobkyně je příspěvkovou organizací, která pro hlavní město Prahu zajišťuje mj. odstraňování vozidel z pozemních komunikací. Po žalovaném se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 119 150 Kč s příslušenstvím, neboť dne [datum] provedla odtah motorového vozidla Peugeot 406, [registrační značka], jehož vlastníkem, evidovaným v registru vozidel, je žalovaný. Odtažené vozidlo bylo následně umístěno na odtahové parkoviště žalobkyně, odkud si ho žalovaný před podáním žaloby nevyzvedl, a za jeho nucené stání požaduje žalobkyně uvedenou finanční částku. Ta se skládá z nákladu na odtah ve výši 1 900 Kč a nákladů na parkovné – za první až třetí den částka 250 Kč, za čtvrtý až sto osmdesátý den 400 Kč a za následující dny až ke dni podání žaloby ([datum]) částku 50 Kč za den. 2. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil. Uvedl, že zmíněné vozidlo před několika lety prodal [jméno] [příjmení], který následně odmítl poskytnout součinnost při přepisu vlastníka v registru vozidel. 3. Zdejší soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2022, č. j. 17 C 239/2022-61, řízení částečně zastavil ve vztahu k částce 350 Kč s příslušenstvím, a k dalšímu příslušenství (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok II.), ve vztahu ke zbývající požadované částce 114 550 Kč žalobu zamítl (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), a dále rozhodl o povinnosti účastníků nahradit náklady státu (výroky V. a VI.) 4. Zdejší soud dospěl (zjednodušeně řečeno) k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na náklady spojené s odtahem vozidla z pozemní komunikace na odtahové parkoviště, nicméně ohledně stání vozidla částku požadovanou žalobkyní významně zredukoval, a přiznal jí namísto požadovaných 118 800 Kč pouze 4 250 Kč. Žalobkyně totiž nebyla schopná vysvětlit, proč žalovaného o umístění vozidla na odstavné parkoviště informovala teprve po čtyřech měsících od provedení odtahu, a proč vozidlo stálo na parkovišti minimálně 1 087 dnů, když požadovaná částka za stání vozidla po čase významně přesáhla cenu vozidla. Po zohlednění výše uvedených okolností moderoval soud žalobkyní požadovanou částku a přiznal jí kromě nákladů na odtah pouze náklady za stání vozidla na odtahovém parkovišti po dobu 7 dnů. 5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 3. 2023, č. j. [číslo jednací], rozsudek zdejšího soudu ve výrocích III., IV., V. a VI. zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Výtky krajského soudu směřovaly do dvou oblastí. 6. Ve vztahu k zamítnutí žaloby ve zbývající částce 114 550 Kč krajský soud shledal závěry zdejšího soudu předčasnými. Uvedl, že:„ Nelze se bez dalšího ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že je na místě žalobkyni přiznat náklady na odtah vozidla a jeho stání na odstavném parkovišti pouze po dobu sedmi dnů. Soud prvního stupně nezjišťoval, z jakých důvodů a za jakých okolností přistoupila žalobkyně k výzvám činěným ve vztahu k žalovanému.“ Odvolací soud dále uvedl, že:„ Žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně namítala, že k získání adresy žalovaného s ohledem na své postavení potřebovala určitý časový prostor, poukazovala na výzvy, které se snažila žalovanému doručit. Soud prvního stupně se touto argumentací žalobkyně nezabýval.“ Zdejší soud se pak také nezabýval argumentací žalobkyně, že nemohla prodat vozidlo ve veřejné držbě. 7. Zdejší soud se nezabýval také motivy žalovaného, který si v průběhu řízení vozidlo na odtahovém parkovišti žalobkyně vyzvedl. Krajský soud uvedl, že:„ (…) nesouhlasí s úvahou soudu prvního stupně, že závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 neaplikoval z důvodu, že žalovaný předmětné vozidlo dne [datum] na parkovišti žalobkyně osobně převzal, že z tohoto důvodu má za to, že jednal jako vlastník. Motivy žalovaného totiž mohou být i jiného rázu, neboť vozidlo vyzvedl v době běžícího řízení před soudem prvního stupně, kdy byl tedy srozuměn s požadavky, které vůči němu žalobkyně podanou žalobou vznáší. Soud prvního stupně uzavřel, že moderační právo je namístě i proto, že žalovaný převedl vozidlo třetí osobě, blíže však neozřejmil, v jakém rozsahu se toto jeho zjištění promítlo do úvah o užití moderačního práva.“ <b>II. </b> 8. Z protokolu o odtahu vozidla soud zjistil, že dne [datum] byl na pokyn strážníka Městské policie hl. m. [obec] proveden odtah vozidla Peugeot 406, [registrační značka], které bylo následně umístěno na odtahové parkoviště žalobkyně. Dle protokolu k odtahu došlo z důvodu dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., tedy proto, že stálo na vyhrazeném parkovišti. 9. Finanční částka, kterou žalobkyně po žalovaném požaduje, vychází z nařízení hl. m. [obec] [číslo] které stanovuje maximální ceny za odtah vozidel v hlavním městě a jejich stání na odtahových parkovištích. Maximální cena za dokončený odtah vozidla dosahuje 1 900 Kč, za stání na odtahovém parkovišti dosahuje maximální cena za první až třetí den stání 250 Kč za každý den, za čtvrtý až 180. den stání 400 Kč denně, a za každý den následující po 180. dni 50 Kč denně. 10. Z výzvy k vyzvednutí vozidla ze dne [datum] soud zjistil, že byla žalovanému zasílána na adresu [obec a číslo], a na této adrese ji nepřevzal. Další výzvu mu žalobkyně zasílala dne [datum] na adresu [část obce a číslo], kde si ji však také nepřevzal. Dne [datum] pak žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 63 050 Kč. 11. Z karty vozidla soud zjistil, že odtažené vozidlo mělo platnou technickou prohlídku do [datum] Cena odtaženého vozidla se pohybovala okolo 20 000 Kč, jak soud zjistil z vývoje jeho ceny, navíc účastníci učinili nesporným, že cena odtaženého vozidla byla maximálně 35 000 Kč. 12. Z výpovědi žalovaného a svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalovaný někdy v roce 2015 prodal vozidlo Peugeot 406, které bylo v roce 2019 odtaženo na odtahové parkoviště, [jméno] [příjmení]. Tato skutečnost je dále podporována i výpovědí bývalé tchyně žalovaného [jméno] [příjmení], která někdy v minulosti s vnučkou sledovala prodej vozidla před domem. Mezi žalovaným a svědkem nepanovala shoda, jak se strany dohodly o přepisu vozidla v registru vozidel – zatímco žalovaný uvedl, že se s [jméno] [příjmení] dohodl, že přepis zajistí kupující, a dal mu i ověřenou plnou moc, [jméno] [příjmení] naopak uvedl, že přepis nezajišťoval kvůli rodinným problémům žalovaného. Za věrohodnou považuje soud výpověď [celé jméno žalovaného], neboť nebylo v jeho zájmu jakkoliv oddalovat přepis vlastníka v registru vozidel. Z neprovedení přepisu totiž zpravidla těží pouze nový vozidla vlastník, neboť například pokuty za přestupky, při kterých není řidič přistižen na místě, jdou za vlastníkem vozidla, uvedeným v registru, nikoliv za skutečným vlastníkem. S ohledem na tyto skutečnosti a nepříliš věrohodné vystupování [jméno] [příjmení] proto soud uzavřel, že mu [celé jméno žalovaného] dal plnou moc k přepisu vlastníka v registru vozidel (jak uvedl u jednání dne [datum]), ale [jméno] [příjmení] přepis neprovedl. 13. Po prvním jednání soudu v této věci si žalovaný dne [datum] vozidlo z parkoviště vyzvedl, jak plyne i z protokolu o vyzvednutí vozidla. Soudu své jednání odůvodnil tak, že se o umístění vozidla na odtahové parkoviště prvně dozvěděl v předvolánce k jednání, a nechtěl, aby rostly náklady za jeho nucené stání. Vozidlo nechal odvézt na jiné parkoviště, a pokusí se zajistit jeho ekologickou likvidaci. K té je ale třeba mít technický průkaz od vozidla, který však nemá k dispozici, neboť ho předal [jméno] [příjmení], který měl zajistit přepis vlastníka v registru vozidel. <b>III. </b> 14. Po vrácení věci Krajským soudem v Plzni zdejší soud nařídil jednání, aby dle pokynů nadřízeného soudu mohl ve věci opětovně rozhodnout. 15. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání dne vyloučila uzavření smíru s žalovaným bez dalšího, neboť pro žalobkyni by byl takový postup přítěží. 16. K dotazu soudu, z jakého důvodu byly učiněny kroky směřující ze zjištění vlastníka vozidla se značným časovým odstupem po jeho odtahu, uvedla, že není v zájmu žalobkyně, aby zjišťovala vlastníky odtažených vozidel po týdnu stání na odtahovém parkovišti. Vlastníci odtažených vozidel si většinou své vozidlo vyzvednou nejvýše v horizontu dní, u nevyzvednutých vozidel pak žalobkyně čeká měsíc až měsíc a půl, a poté teprve začíná na různých odborech Magistrátu hl. m. Prahy zjišťovat možné vlastníky vozidel. Žalobkyně sama není správní orgán, a nemá přístup do registru vozidel ani jinam, kde by sama mohla zjistit adresu žalovaného. 17. Žalovaný uvedl, že pokud by se o odtahu vozidla dozvěděl dříve, vyzvedl by si ho, bohužel se o této skutečnosti dozvěděl až v předvolánce soudu. K přepisu vozidla opětovně uvedl, že jej měl zajistit [jméno] [příjmení]. <b>IV. </b> 18. Na celou věc je možné nahlížet v několika rovinách. Předně je zde otázka, proč žalobkyně po žalovaném požaduje vždy právě maximální cenu za nucený odtah vozidla, maximální cenu za stá