17 C 82/2023-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Domažlicích žalobu, kterou se domáhá po žalované zaplacení částky 38 944,16 Kč z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Na tomto základě právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč. Součástí smluvních ujednání bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně ze splátky, se kterou se žalovaná dostane do prodlení více než 30 dnů. Výše smluvní pokuty za prodlení žalované činí 689 Kč. Žalovaná částka činí 37 655,16 Kč na jistině, 4 545,43 Kč na úrocích, 600 Kč na poplatcích a 689 Kč na smluvní pokutě. 2. Soud postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a ve věci rozhodl bez nařízeného jednání a to na základě předložených listinných důkazů účastníků řízení. Účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud žalovanou vyzval, aby se vyjádřila k žalobě ve lhůtě 7 dnů a zároveň aby se v téže lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízeného jednání. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nevyjádřila se rovněž ani k otázce, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaná, jak již bylo výše uvedeno, se k žalobě nevyjádřila ani nerozporovala tvrzení obsažená v žalobě, ani netvrdila nebo neprokazovala, že by smluvní vztah mezi účastníky řízení nevznikl, popř. že by měla žalované částky, ať už zcela nebo z části zaplacené, soud vycházel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ujednána výše specifikovaná smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] k zesplacení celého úvěru. V důsledku čehož došlo k naplnění ujednání, podle kterého si žalobkyně nárokuje po právu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé splátky; smluvní pokuta byla ujednána ve shora uvedené smlouvě. Ke dni podání žaloby zbývá k úhradě na jistině částka 37 655,16 Kč, na úrocích 4 545,43 Kč, na poplatcích částka ve výši 600 Kč a smluvní pokutě 689 Kč. 5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. 6. Smluvní vztah mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 1810 a následující obč. zák. a § 2395 obč. zák. Podle § 2395 obč. zák. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah rovněž dopadá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Žalobkyně prokázala nárok smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu, výzvami k zaplacení dluhu, odstoupením od úvěrové smlouvy a předžalobní upomínkou. 8. Žalobě tak soud zcela vyhověl, neboť částky, jak jsou specifikovány, byly žalobkyní řádně výše uvedenými listinami. 9. O úrocích z prodlení soud rozhodl podle § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 736 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 558 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 944,16 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud pro úplnost uvádí, že je na místě postupovat podle § 14b a. t., neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření a specifikace dlužné částky – např. věc vedená pod sp. zn. 19 C 163/2022), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.