17 C 90/2023-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 247 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující dne [datum] způsobil žalovaný nezletilému pojištěnci žalobkyně zranění, které muselo být lékařsky vyšetřeno, přičemž vyšetření hradila žalobkyně jakožto pojišťovna ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen„ ZVZP“). Ke zranění mělo dojít protiprávním jednáním žalovaného vůči nezletilému, když jej několika údery rukou do hýždí nepřiměřeně potrestal. Z protiprávnosti tohoto jednání žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalované částky. 2. Žalovanému byla dne [datum] fikcí doručena výzva k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, avšak na výzvu nikterak nereagoval. Žalobkyně vyjádřila souhlas již v návrhu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevyvinul žádnou procesní obranu, vycházel soud při zjišťování skutkového stavu z listin předložených žalobkyní. Na základě zjištění z nich učiněných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z pravomocného příkazu [stát. instituce] ze dne [datum], kterým byl žalovaný shledán vinen ze spáchání přestupku, vyplývá, že dne [datum] v ranních hodinách došlo ze strany žalovaného k fyzickému napadení nezletilého [jméno] [příjmení] tak, že jej nepřiměřeně potrestal několika údery rukou do oblasti hýždí. Došlo tak k poranění, které si následně vyžádalo vyšetření ve zdravotnickém zařízení FN [obec] Nezletilý byl v den ošetření pojištěncem žalobkyně, která v návaznosti na svou povinnost uhradila náklady na služby provedené lékařským zařízením v souvislosti s úrazem. Jednalo se o náklady na laboratoře a rehabilitace ve výši 2 792,49 Kč a náklady na hospitalizační péči ve výši 9 454,24 Kč, celkem 12 246,73 Kč Tyto náklady byly vyčísleny v detailním rozpisu regresního účtu pojištěnce a revizním lékařem uznány jako odůvodněné. Vzhledem k tomu, že k poranění došlo protiprávním jednáním ze strany žalovaného, vyzvala jej žalobkyně k uhrazení toho, co plnila, výzvou ze dne [datum]. Žalovaný však nereagoval a neuhradil ničeho. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že na daný případ dopadají normy obsažené v ustanoveních ZVZP a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). 5. Podle § 13 odst. 1 ZVZP se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení. 6. Podle § 13 odst. 2. písm. a) ZVZP hrazenými službami jsou v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem zdravotní péče preventivní, dispenzární, diagnostická, léčebná, lékárenská, klinickofarmaceutická, léčebně rehabilitační, lázeňská léčebně rehabilitační, posudková, ošetřovatelská, paliativní a zdravotní péče o dárce krve, tkání a buněk nebo orgánů související s jejich odběrem, a to ve všech formách jejího poskytování podle zákona o zdravotních službách. 7. Podle § 55 odst. 1 ZVZP má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 8. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 OZ může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě uvedených ustanovení ZVZP ve spojení s výše uvedeným příkazem [stát. instituce] dospěl soud k závěru, že zde existuje příčinný vztah mezi jednáním žalovaného, vznikem poranění pojištěnce a úhradou nákladů na vyšetření žalobkyní. Dle § 13 odst. 2 písm. a) ZVZP hradila žalobkyně služby předvídané zákonem a svého nároku se domáhá zcela po právu, když žalovaný byl v souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce shledán [stát. instituce] vinným ze spáchání přestupku, jakožto protiprávního jednání ve smyslu § 55 odst. 1 ZVZP. Jednání žalovaného tak naplnilo zákonem předvídanou okolnost, opravňující žalobkyni požadovat po něm to, co v důsledku jeho jednání plnila. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný navzdory předžalobní výzvě žalobkyně v poskytnuté lhůtě neuhradil, oč ho žádala, ocitl se k následujícímu dni v prodlení ve smyslu § 1968 NOZ, a žalobkyni tak od data následujícího vzniklo též právo nárokovat vůči žalovanému i zákonný úrok z prodlení z požadované částky, ve smyslu § 1970 NOZ. 12. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud tak s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 247 Kč spolu se zákonným z prodlení ve výši 15 % ročně z požadované částky od [datum] do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 247 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. Soud pro úplnost dodává, že při výpočtu nákladů řízení postupoval podle § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo, že se žalobkyně i v jiných věcech domáhá svých práv na podkladě téměř totožného návrhu, ve kterém dochází toliko ke změnám jmen žalovaných osob, časových dat a žalovaných částek. Náleží jí tedy pouze omezená náhrada nákladů řízení.