19 C 145/2023-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 26 682,28 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného v rámci právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení smlouvou o (spotřebitelském) úvěru. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3. 7. 2023 č. j. 19 C 145/2023-13 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k žalobě a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 3. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v rámci čtyřiadvaceti měsíčních splátek ve výši 1 419 Kč do [datum] (mezi účastníky řízení byl sjednán úrok ve výši 8,5 % ročně). Žalovaný však podle nevyvrácených tvrzení žalobkyně ujednané splátky řádně a včas nehradil, pročež žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila (viz č. l. 18). Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila pohledávka žalobkyně – jde-li o samotnou jistinu – částku 26 358,28 Kč, zvýšenou o ujednané poplatky v celkové výši 324 Kč. 5. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, v prvé řadě z předmětné úvěrové smlouvy a příslušných výpisů z daného úvěrového účtu (srov. č. l. 14 - 17). 6. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Současně je namístě zdůraznit, že soud nedospěl k závěru, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost, přičemž soud rovněž neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 8. Druhým výrokem rozsudku soud podle položky č. 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 266 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek částku 1 334 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 1 068 Kč. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 1 334 Kč (viz předchozí bod), odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 786 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. 10. V návaznosti na závěr o formulářovém charakteru dané věci (a zcela nad rozhodný rámec) podepsaný soud dodává, že předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je třeba označit za v posledku neobsahující veškeré podstatné skutečnosti (tvrzení). Jakkoli uvedená skutečnost soud (jenž přiměřeně zohlednil zásadu hospodárnosti řízení, a skutečnost, že absentující tvrzení poměrně přehledně vyplývají z předložených listinných důkazů), nevedla k vydání usnesení, kterým by žalobkyni vyzval, aby doplnila svůj návrh, je současně zřejmé, že naznačená skutečnost může vést k otázce, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad řízení.