19 C 339/2022-47 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném původně zaplacení částky 154 312,35 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného v rámci právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení smlouvou o spotřebitelském úvěru. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky 20 000 Kč zpět, neboť po podání žaloby (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalovaný žalobkyni postupně zaplatil celkem částku 20 000 Kč; v tomto rozsahu proto soud prvním výrokem tohoto rozsudku řízení zastavil. 3. Žalovaný se k výzvě soudu k návrhu žalobkyně v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k žádnému z nařízených jednání se (bez omluvy) nedostavil. 4. První jednání ve věci bylo přitom odročeno, neboť bylo třeba poskytnout žalobkyni možnost doplnění tvrzení a důkazních návrhů tak, aby tvrdila a prokázala, že před poskytnutím předmětného úvěru žalovanému řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. 5. Žalobkyně této možnosti využila, když v podání ze dne [datum] detailně popsala proces předcházející poskytnutí úvěru žalovanému, přičemž svá tvrzení řádně doložila listinnými důkazy (v přílohové obálce na č. l. 36). 6. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v rámci šedesáti měsíčních splátek ve výši 4 102 Kč (mezi účastníky řízení byl sjednán úrok ve výši 7,9 % ročně). Žalovaný však podle nevyvrácených tvrzení žalobkyně ujednané splátky řádně a včas nehradil, pročež žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila. Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila pohledávka žalobkyně – jde-li o samotnou jistinu – částku 148 378,40 Kč, zvýšenou o ujednané poplatky v celkové výši 5 933,95 Kč. 8. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, v prvé řadě z předmětné úvěrové smlouvy a příslušných výpisů z daného úvěrového účtu (vše v přílohové obálce na č. l. 12). 9. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Současně je namístě zdůraznit, že soud po doplnění žaloby dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému řádně zkoumala jeho úvěruschopnost, přičemž soud rovněž neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 10. Z uvedených důvodů soud druhým výrokem tohoto rozsudku žalobě – v rozsahu po částečném zpětvzetí – v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 11. Z důvodu zvýšení pravděpodobnosti„ dobrovolného“ plnění ze strany žalovaného soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) umožnil žalovanému zaplacení žalobkyni přisouzené částky ve splátkách, a to ve výši, která přiměřeně převyšuje částku měsíční splátky, ke které se v předmětné smlouvě sám dobrovolně zavázal. 12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 717 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží za první tři úkony právní služby odměna stanovená na základě analogické aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu, na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 2 000 Kč, a odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 154 312 Kč, tedy ve výši 7 300 Kč, a dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je první tři úkony právní služby nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor dané věci, respektive právní rozbor, jenž by byl„ vytvořen“ toliko pro předmětnou věc. Na základě„ extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje čtyřnásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 2 000 Kč za každý z nich. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně – včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 3 045 Kč – představují částku 25 262 Kč. Jelikož soud umožnil žalovanému zaplacení všech přisouzených částek ve splátkách, je možno mít za to, že ke splácení náhrady nákladů řízení bude přikročeno až poté, kdy budou plně splaceny částky specifikované v druhém výroku tohoto rozsudku.