19 C 375/2022-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 300 Kč (spolu s příslušenstvím), odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a žalobkyní Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání; žalobkyně dala svůj souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný tak učinil k výzvě soudu ve smyslu § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), byť toliko fikcí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) přitom soud rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž se zavázal jistinu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 700 Kč„ vrátit“ do [datum], což však neučinil, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit nejen dosud nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, ale taktéž ujednaný kapitalizovaný úrok ve výši 2 700 Kč (viz č. l. 11) a smluvní pokutu v žalobkyní požadované výši 3 600 Kč. 5. Soud v dané věci podle ustanovení § 13 občanského zákoníku vzal mimo jiné do úvahy, že ve skutkově zcela shodné věci zdejší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Nadto soud zohlednil, že daný smluvní vztah je třeba vždy hodnotit v širším kontextu, pročež dospěl k závěru, že danou smlouvu – při šetření zásady in favorem negotii – není – vzhledem ke skutečnosti, že šlo o zcela krátkodobý úvěr – nutno označit za (absolutně) neplatnou. Jakkoli by totiž při ujednaném úroku ve výši 0,9 % denně (sic!) mohly vzniknout pochybnosti o mravnosti takového ujednání, soud neztrácel zřetel ze skutečnosti, že si účastníci řízení ujednali úrok v kapitalizované výši, což je v daném kontextu třeba považovat za ujednání ve prospěch žalovaného. Současně přihlédl soud právě ke skutečnosti, že v případě krátkodobých úvěrů musí být„ ujednaný“ úrok – má-li mít pro poskytovatele úvěru poskytnutí úvěru vůbec nějaký ekonomický smysl – výrazně vyšší, než v případě úvěrů dlouhodobějších. 7. Pro stručnost soud uvádí, že veškeré shora uvedené nároky žalobkyně jsou v souladu jak s příslušnými pasážemi občanského zákoníku (srov. ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), tak se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a to včetně ustanovení § 122 odst. 1 písm. c) tohoto zákona. 8. Jelikož se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná se svým nárokem, a tudíž jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši, která odpovídá účelně vynaloženým nákladům žalobkyně. Vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč tyto náklady představuje odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy částka 252 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 2 452 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám JUDr. [jméno] [příjmení]. Pro úplnost soud dodává, že se uchýlil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť nemůže být pochyb o tom, že právě předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu představuje ustanovením § 14b advokátního tarifu předvídané podání.