20 C 172/2023-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž sjednané poplatky za uzavření smlouvy a doplňkové služby v celkové výši 7 000 Kč, a to do [datum]. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil, žalobkyně proto nyní žádá jeho úhradu včetně příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně celkového poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč v pěti splátkách po 3 400 Kč. Žalovaný nic žalobkyni neuhradil. Dle smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení jakékoli splátky jednorázovou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše smluvní pokuty tak činí 2 500 Kč. 4. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný převzal od žalobkyně částku 10 000 Kč, kterou nevrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení sjednaného příslušenství k jistině a zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 956 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv, a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.