20 C 191/2023-81 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) uzavřena dne [datum] Smlouva o Flexikontu. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěrový limit, který však žalovaný překročil, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, proto právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13.497,80 Kč převedla dne na nově otevřený úvěrový účet, kde měl žalovaný možnost splácet dlužnou částku ve splátkách, což však žalovaný nečinil. Proto byla celá dlužná částka zesplatněna a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný ale ani poté nic dalšího na svůj dluh neuhradil. Proto se žalobkyně po něm domáhala ještě smluvního úroku ve výši 30 % ročně jdoucího z dlužné jistiny úvěru od [datum] do zaplacení a také zákonných úroků z prodlení opět jdoucích z dlužné jistiny úvěru. Dále tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Ze smlouvy o flexikontu ze dne [datum], soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytovat žalovanému sjednané bankovní služby, a to zřízení běžného účtu s limitem čerpání debetního zůstatku ve výši 50 000 Kč. Ze smlouvy ovšem nevyplývá nárok žalobkyně na úhradu příslušenství v podobě úroku 30 % p.a. po zesplatnění úvěru, kdy odkaz na aktuální úvěrový lístek po převedení smlouvy na úvěrový účet v době zesplatnění úvěru ve smlouvě chybí. Stejně tak z ničeho nevyplývá nárok na úhradu poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč, natož pak příslušenství k této částce. 4. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že zesplatnila jeho dluh z důvodu porušování smluvních podmínek, a to ke dni [datum]. Celkový dluh ve výši 13.497,80 Kč měl žalovaný zaplatit nejpozději do [datum]. 5. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván k úhradě žalované částky, a to předžalobní výzvou ze dne [datum], ve kterém byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni mimo jiné i pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy. 7. Oznámením o postoupení pohledávek z [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaného. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. 9. Žalovaný uzavřel s žalobkyní rámcovou smlouvu o bankovních službách, na základě které vedla žalobkyně pro žalovaného běžný účet a poskytovala mu i ostatní sjednané bankovní služby s tím spojené, a to především možnost čerpat limit 50 000 Kč v rámci produktu Flexikonto. Z důvodu neplnění závazku ze strany žalovaného došlo ke zrušení produktu Flexikonto a jeho dluh ve výši 13.497,80 Kč byl z jeho běžného účtu převeden na nově otevřený úvěrový účet. Žalobkyně nadto požadovala po žalovaném úhradu poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč a dlužných smluvních úroků a také žádala úhradu zákonných úroků z prodlení po postoupení pohledávky na žalobkyni, neboť právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky ze smluv o bankovních službách na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, avšak nijak na tuto výzvu nereagoval, ačkoliv byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 497 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdejším znění. Povinností žalovaného bylo včas úvěr uhradit dle podmínek stanovených ve smlouvě. Pohledávka pak byla postoupena žalobkyni podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, což založilo jeho aktivní legitimaci k podání žaloby. Protože žalovaný svůj závazek nesplnil v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po něm zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví vláda nařízením. Soud po přezkoumání, že žalobkyní požadované úroky nepřevyšují úrokovou výši stanovenou nařízením č. 351/2013 Sb., v platném znění uložil žalovanému povinnost tuto část příslušenství uhradit. Z předložených důkazů ovšem nevyplynul nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty a poplatků ve výši 200 Kč a příslušenství k této částce a dále smluvního úroku ve výši 30% p.a. z dlužné částky, jak je uvedeno výše. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě z části vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z 99 % úspěšná. Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (98 %) z přiznané odměny. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 697,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem tak žalobkyni náleží nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 207 Kč. Soud v dané věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, protože předmětem žaloby je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a obdobné návrhy (po skutkové i právní stránce) podává žalobce u soudu opakovaně.