20 C 201/2023-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] a doplněna při jednání dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném stanovení výživného neprovdané matky v částce 2 000 Kč měsíčně, a to do dovršení dvou let věku jejich syna [jméno], [datum narození], který je v její péči. Uvedla, že účastníci od počátku nežijí ve společné domácnosti, žalovaný jí během těhotenství ani po narození dítěte ničím nepřispěl. Nezletilý byl svěřen do její péče a otci stanoveno výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum]. Žalobkyně má dvě vyživovací povinnosti, na syna z jiného vztahu na výživu přispívá částkou 500 Kč měsíčně. Pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 1 118 Kč měsíčně a přídavek na dítě ve výši cca 800 Kč měsíčně. Splácí půjčku částkou 688 Kč měsíčně a její nájem v sociálním bytě činí 4 438 Kč měsíčně. Je nemajetná. Ohledně aktuálních majetkových poměrů žalovaného nic neví. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Z obsahu připojeného soudního spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 2. 2023, č.j. [číslo jednací], PM 14. 3. 2023, byla schválena dohoda účastníků, na základě které byl nezletilý [jméno] svěřen do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal hradit výživné na nezletilého ve výši 2 500 Kč měsíčně. Soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně měla dvě vyživovací povinnosti, kdy na syna z jiného vztahu hradila výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 1 118 Kč měsíčně a přídavek na dítě ve výši 630 Kč měsíčně. Bydlela s nezletilým v sociálním bytě, byla zcela nemajetná. Finančně jí podporovala rodina. Splácela půjčku částkou 688 Kč měsíčně. Nezletilý byl zdravý, neměl žádné zvláštní potřeby. Žalovaný měl jednu vyživovací povinnost. Dne [datum] byl propuštěn z VTOS. V minulosti byl 4 x ve VTOS pro majetkovou trestnou činnost. Naposledy byl zaměstnán jako svářeč, vydělal si tak ovšem pouze 10 000 Kč a následně se odstěhoval do bydliště své matky a zaměstnání bylo ukončeno. Hledal si zaměstnání, neměl žádná zdravotní omezení a uvažoval i o získání zaměstnání v SRN. 4. Z výslechu žalobkyně vyplynulo, že má dvě vyživovací povinnosti, na nezletilého syna z předchozího vztahu nadále přispívá částkou 500 Kč měsíčně. Žalovaný dosud na běžném výživném ničeho nezaplatil. Na rodičovské dovolené je do konce příštího roku. Její příspěvek na bydlení činí od [datum] částku 1 659 Kč měsíčně. Dále pobírá příspěvek na dítě ve výši 800 Kč měsíčně. Její výdaje na domácnost činí nájem ve výši 4 438 Kč měsíčně, elektřina ve výši 451 Kč měsíčně a dále splácí půjčku ve výši 40 000 Kč splátkami ve výši 688 Kč měsíčně. Před těhotenstvím byla zaměstnána ve [právnická osoba] na poloviční úvazek, její příjem činil asi 8 000 Kč měsíčně. V té době střídavě pečovala o nezletilého syna. Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty, je svobodná. 5. Soud dále provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil, že nezl. [jméno] se dne [datum] narodil z nesezdaného partnerského vztahu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně má dvě vyživovací povinnosti, žalovaný jednu. 6. Zástupce žalobkyně k provedeným důkazům uvedl, že poměry účastníků se od rozhodnutí v opatrovnické věci nezměnily. 7. Dle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. 8. Dle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. 9. Dle § 922 odst. 2 o. z., lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. 10. Zástupce žalobkyně závěrem uvedl, navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil požadovanou částku splácet měsíčních splátkách. I přes nepřítomnost žalovaného u tohoto jednání byly jeho poměry zjištěny na základě dokazování v opatrovnickém řízení vedeném u zdejšího soudu v nedávné době. Žalovaný nemá žádná pracovní omezení, je schopen vykonávat běžné pracovní pozice odpovídající jeho vzdělání za průměrnou mzdu v Plzeňském kraji. 11. Cílem a účelem shora citovaného ustanovení je především ochrana neprovdané matky ve smyslu ulehčení jejích„ těžkostí“ spojených s těhotenstvím a porodem, resp. snaha po vyrovnání výdělkových možností matky, které klesly v souvislosti s těhotenstvím, porodem a péčí o novorozené dítě. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Účelem institutu je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře, resp. prostřednictvím ochrany matky také ochrana jejího novorozeného dítěte. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Při určování výše výživného je třeba zohlednit i zvláštní zákonný požadavek pro stanovení výše výživného neprovdané matky, a to požadavek přiměřenosti výživy neprovdané matky. Výživné tak musí být stanoveno tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu. Matka dítěte tedy nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána (§ 697 o.z.), a v takovém rozsahu jako její dítě (§ 915 o.z.). 12. V poměrech projednávané věci bylo prokázáno, že se nezl. [jméno] narodil ze vztahu účastníků řízení, kteří spolu od počátku nežijí. Žalovaný má základní vzdělání a dle posledních dostupných informací dosud není zaměstnaný. Jeho životní úroveň není vyšší než životní úroveň žalobkyně a není fakticky schopen více kompenzovat omezení možností žalobkyně na trhu práce v důsledku porodu. Na druhou stranu je však nutno zohlednit potencionalitu příjmů žalovaného, který je ve v produktivním věku a bez zdravotního omezení, nalezení zaměstnání a s tím spojeného pravidelného měsíčního příjmu by tak pro něj neměl být problém. S ohledem na shora uvedené a dále s přihlédnutím k tomu, že nárok dle § 920 odst. 1 o. z., má být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky, a to v přiměřeném rozsahu, když matka dítěte v zásadě nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána, je soud toho názoru, že uplatňovaný nárok žalobkyně je důvodný, to však pouze zčásti, a sice v rozsahu částky 1 000 Kč měsíčně. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu výživného v této měsíční částce, a to v souladu s žalobou od [datum] do [datum], tedy do dvou let věku dítěte (výrok I. rozsudku). 13. Vzhledem k tomu, že výživné bylo zvýšeno se zpětnou účinností, rozhodoval soud i o dluhu na výživném za období od [datum] do [datum], který činí 18 000 Kč. Tento dluh je žalovaný povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku). 14. Co do částky 1 000 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] byla žaloba zamítnuta. To proto, že jak je již výše uvedeno, považuje soud v daném případě za přiměřenou a odpovídající výši výživného částku 1 000 Kč měsíčně a soud neshledal požadavek žalobkyně v kontextu s provedeným dokazováním, zejména zjištěnými majetkovými poměry obou účastníků za důvodný (výrok III. rozsudku). 15. Žalobkyně byla v řízení v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, od placení soudního poplatku osvobozena. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. V souzené věci však byla žalobkyně v řízení úspěšná jen částečně (50 %). Soud proto náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV. rozsudku). 16. Stejně tak soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení Okresnímu soudu v Domažlicích, resp. České republice (výrok V. rozsudku). K aplikaci shora uvedeného ustanovení byl soud veden především charakterem uplatňovaného nároku, ale i s ohledem na osobní a majetkové poměry účastníků (§ 150 o.s.ř.).