20 C 259/2023-34 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mohl být žalobkyní poskytnut úvěrový rámec do částky 20 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit měsíčně úrok ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tedy 500 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum], neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami. Na jistině žalovaný dluží ke dni zesplatnění částku 19 352,70 Kč, na smluvních poplatcích částku 2 100 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 15% za období od [datum] do [datum], na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] částku 1 943,06 Kč a dále úroky a úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, v jejímž rámci žalovanému vznikl dluh ve výši 4 214 Kč. V rámci této smlouvy se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 15 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky, a proto v souladu se smlouvou došlo ke dni [datum] ke zesplatnění úvěru, čímž žalobkyni vznikla pohledávka ve výši odpovídající žalované částce s příslušenstvím. Žalobkyně prokázala nárok smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, výpisem z účtu, výzvami k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu a předžalobní upomínkou. 4. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že žalovaný přijal nabídku předchůdce žalobce na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž byl předem informován o podmínkách smlouvy v podobě výše a splatnosti vrácené částky včetně povinnosti platit dohodnutý smluvní úrok i jeho výši v případě zesplatnění. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. Soud zároveň uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek podle § 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, neboť věc nebyla rozhodována platebním rozkazem. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč (když v této částce je již dopočtena částka, která byla žalobkyni uložena k doplacení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši žalované částky sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.