20 C 262/2023-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. V návrhu uvedla, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 119 000 Kč. Žalovaný se úvěr spolu s příslušenstvím v celkové výši 156 420 Kč zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách po 4 345 Kč. Úroková sazba činila 18,72 %, žalovaný celkem dosud uhradil pouze 89 793,55 Kč, kdy tato částka byla započtena částečně na úroky jistiny a náklady spojené s vymáháním. Sjednané smluvní pokuty žalobkyně nepožaduje. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z předložených důkazů soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 119 000 Kč s úrokem ve výši 18,72 %, kterou se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 4 345 Kč Celkem měl uhradit 156 420 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného hradit též náklady na vymáhání dlužné částky a smluvní pokuty související s prodlením žalovaného se splácením úvěru. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného mj. i na základě žalovaným předložené pracovní smlouvy, ze které vyplývá měsíční příjem žalovaného ve výši 24 300 Kč. Žalobkyně od smlouvy pro prodlení žalovaného se splátkami po dobu delší než 3 měsíce ke dni [datum] odstoupila a celý úvěr včetně úroků a poplatků zesplatnila. Dlužná částka odpovídá žalobnímu návrhu. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván právním zástupcem k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. 4. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný převzal od žalobkyně úvěr, který dosud zcela nesplatil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení sjednaného příslušenství k jistině a zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 532,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 158 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 152,45 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 880 Kč ve výši 2 494,80 Kč.