20 C 281/2023-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky spolu s výše uvedeným příslušenstvím a dále náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Uvedla, že žalovaná dne [datum] jako chodkyně nerespektování dopravního značení způsobila dopravní nehodu, v důsledku které vznikla poškozenému po započtení spoluúčasti škoda ve výši žalované částky. Žalobkyně jako pojistitel uhradila vzniklou škodu poškozenému, nyní proto žádá o náhradu vyplacené částky. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná dne [datum] žalovaná jako chodkyně nerespektováním dopravních předpisů svým zaviněním způsobila dopravní nehodu, při které došlo ke střetu s vozidlem. Jmenovitě nerespektovala červený signál„ stůj“ na dopravním značení a vběhla řidiči nečekaně před vozidlo. V souvislosti s touto dopravní nehodou vznikla škoda poškozenému [jméno] [příjmení] na vozidle ve výši žalované částky. 4. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, způsobí-li škůdce vlastním zaviněním poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, nahradí poškozenému způsobenou škodu. 5. Dle § 2820 o.z. platí, že vzniklo-li v souvislosti s nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. 6. Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má pojistitel právo na náhradu toho, co vyplatil za pojištěného, jestliže pojištěný újmu způsobil úmyslně. S ohledem na to, že žalovaná vběhla do vozovky na červený signál„ stůj“, jednalo se přinejmenším o úmysl nepřímý. 7. Žalobkyně tak má nárok na úhradu částky, kterou za žalovanou z titulu povinného ručení uhradila poškozenému. Soud proto s ohledem na shora citovanou zákonnou úpravu žalobě zcela vyhověl. Protože žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni nesplnila v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po ní i úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud, po přezkoumání, že žalobkyní požadované úroky z prodlení nepřesahují výši úroků z prodlení stanovenou podle těchto předpisů, žalobě vyhověl a zavázal žalovanou uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně požadovaných úroků z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 946 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 768 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 177 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 9. Soud ovšem náklady řízení ponížil s ohledem na stávající judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 konstatoval, že soud o náhradě nákladů v civilních bagatelních sporech nemá rozhodovat„ mechanicky“. Naopak musí zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů a jakého z možných způsobů jejího určení využije. V řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, kdy nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem, pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem byla určena tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek vymáhané jistiny.