20 C 4/2023-27 — Okresní soud v Domažlicích

Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky spolu s výše uvedeným příslušenstvím a dále náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala uhradit úvěr v pravidelných splátkách, které však řádně a včas neuhradila, žalobkyně proto závazek zesplatnila a nyní se domáhá úhrady nezaplacené jistiny a příslušenství. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, pouze se z účasti na jednání těsně před zahájením jednání telefonicky omluvila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu k rozhodované věci nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání uvedla, že má za to, že žalobkyně dostačujícím způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Navrhla žalobě v plném rozsahu vyhovět. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala uhradit úvěr ve výši 13 800 Kč v 36 pravidelných po 546 Kč. Roční úroková sazba činila 23,98 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou tří a více měsíčních splátek bylo sjednáno právo žalobkyně po zaslání výzvy se stanovením k dodatečné lhůtě k úhradě nikoli kratší 30 dnů jistinu úvěru zesplatnit. Nesplacená jistina se v takovém případě stává splatnou ke dni uvedeném v oznámení o okamžité splatnosti. Po zesplatnění úvěru nebyla žalobkyně oprávněna požadovat po žalované placení smluvních úroků z jistiny. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ve které se dlužník ocitne v prodlení. Zároveň bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky, a to za každou neuhrazenou měsíční splátku. V neposlední řadě bylo ujednáno, že žalované budou účtovány poplatky dle Sazebníku, který spolu s úvěrovými podmínkami žalovaná převzala. Žalovaná splátky řádně a včas neuhradila, žalobkyně proto závazek dne [datum] zesplatnila. Celková dlužná částka se tak skládá z nezaplacené jistiny ve výši 11 300,10 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 165 Kč, kapitalizované smluvní pokuty z prodlení za období od [datum] do dne podání žaloby ve výši 1945,22 Kč, nákladů za odeslání tří upomínek k zaplacení v celkové výši 450 Kč, nákladů za odeslání oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních splátek od data jejich splatnosti do zesplatnění v celkové výši 69 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení pojistného upomenuta právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinností žalované bylo včas hradit splátky dle podmínek stanovených ve smlouvě. Protože žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni nesplnila v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po ní příslušenství včetně smluvních pokut, poplatků za upomínky a dále zákonných úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jejichž výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 543,35 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 129,32 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 034,17 Kč za 306 ujetých km v částce 2 234,17 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 234,17 Kč ve výši 1 309,18 Kč.