20 C 66/2023-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru – kreditní karta, na základě které mohl být žalobkyní poskytnut úvěrový rámec do částky 20 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok stanovený pevnou částkou odvislou od výše vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Výše úroku činila 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Žalovaný byl dále povinen platit poplatek za správu a vedení kartového účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaný svůj závazek splácet dluh řádně a včas nesplnil a dostal se se splacením splátek do prodlení. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Na jistině žalovaný dluží ke dni zesplatnění částku 22 977,31 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 1 670,71 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 83,86 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, v jejímž rámci žalovanému vznikl dluh ve výši 22 977,31 Kč. V rámci této smlouvy se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 12 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky, a proto v souladu se smlouvou došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru, čímž žalobkyni vznikla pohledávka ve výši odpovídající žalované částce s příslušenstvím. 4. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že žalovaný přijal nabídku předchůdce žalobce na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž byl předem informován o podmínkách smlouvy v podobě výše a splatnosti vrácené částky včetně povinnosti platit dohodnutý smluvní úrok i jeho výši v případě zesplatnění. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 590 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 990 Kč a dvou úkonů po 300 Kč (výzva k plnění a sepis návrhu) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.