5 C 102/2023-17 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se domáhá u Okresního soudu v Domažlicích po žalovaném zaplacení smluvní pokuty pro nesplněný závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný nesplnil závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru, který mu byl poskytnut ve výši 50 000 Kč, úvěr byl zesplatněn [datum] a v souvislosti s ujednáním o smluvní pokutě pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně se domáhá žalobkyně tohoto nároku od [datum] do [datum]. Tento nárok vyčísluje na částku 13 842,48 Kč a nárok odůvodňuje tím, že smluvní pokuta z tzv. nové jistiny byla přiznána žalobkyni již v řízení u Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. [spisová značka], a to rozsudkem ze dne 25. 8. 2020 právě do doby [datum]. Nárok dokládá smlouvou o úvěru, oznámením o zesplatnění, rozsudkem sp. zn. [spisová značka] a předžalobní výzvou ze dne [datum] s doklady o odesílání žalovanému. Žalovaný byl k jednání obeslán do vlastních rukou, ale jednání se nezúčastnil. Soud tak vychází z písemností žalobkyní předložených, ze kterých zjistil, že smluvní pokuta byla ujednáním obsaženým ve smlouvě o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Podle bodu 6.4 této smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé k jistině ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle bodu 6.5 smlouvy o úvěru platí, že nezaplatí-li klient po zesplatnění úvěru novou jistinu v den zesplatnění úvěru vzniká povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Pokud jde o vyčíslení nové jistiny úvěru tvoří ji nejen zůstatek neuhrazeného závazku, ale rovněž přirostlé nezaplacené úroky. Úroky pak byly sjednané ve výši zápůjční úrokové sazby 138,21 % ročně, což je nutno považovat za ujednání lichevní, odporující ustanovení § 1813 obč. zák. a § 580 obč. zák., neboť lichevní úroky se příčí dobrým mravům a staví žalovaného do nerovnoměrného postavení ve smyslu § 1813 obč. zák., podle něhož jsou taková ujednání zakázána. Vzhledem k tomu, že nelze oddělit smluvní pokutu od vlastního závazku právě pro nepřiměřenost ujednání o výši smluvní pokuty v závislosti na výpočtu závazku s nemravnou úrokovou sazbou, uvažuje soud s takovým ujednáním jako neplatným podle § 588 obč. zák. podle něhož soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání i bez návrhu a z toho důvodu žalobu zamítá. O nákladech řízení platí ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrário, neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.