9 C 174/2023-33 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 12 927 Kč s příslušenstvím, zahrnující i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 607 Kč s tím, že se jedná o neuhrazený závazek žalované, který jí vyplývá ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela se žalobkyní dne [datum] a na základě které žalobkyně žalované zapůjčila finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že na zápůjčku před podáním žaloby uhradila 7 000 Kč. V době sjednání smlouvy pak nebyla žalobkyní vůbec upozorněna na případná rizika vyplývající ze složitě konstruované smlouvy a nedokázala sama smlouvu s roční procentuální sazbou nákladů 1111 % správně vyhodnotit. Smlouvu proto považuje za absolutně neplatnou. Nejenže nebyla řádně posouzena její schopnost finanční prostředky splácet, ale rovněž žalovaná poukazuje na hrubý rozpor smluvních ujednání s dobrými mravy. Své závěry žalovaná podpořila citovanou judikaturou soudů různých stupňů. Z uvedeného důvodu se domnívá, že žalobkyně má právo pouze na částku zbývající jistiny ve výši 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. K zákonnému úroku z prodlení uvedla, že má za to, že by se měl odvíjet od okamžiku, kdy bylo postaveno najisto, kolik a jek má být hrazeno, neboť až od té doby se mohla dostat do prodlení. V neposlední řadě žalovaná sdělila, že dlužnou částku není schopna zaplatit jednorázově, a proto požádala o případnou možnost úhrady žalobkyni přiznané částky ve splátkách po 500 Kč měsíčně. 3. Žalobkyně po vyjádření žalované sdělila, že nadále trvá na úhradě částky 3 000 Kč, kterou nechť je žalované povoleno splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované bezhotovostní zápůjčku ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč nejpozději do [datum]. Z dodatku ke smlouvě ze dne [datum] vyplývá, že na základě žádosti žalované jí byly poskytnuty dodatečně finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Zápůjčku ve výši 10 000 Kč se zavázala žalovaná uhradit spolu s poplatkem ve výši 2 320 Kč do [datum]. Připsání finančních prostředků ve prospěch bankovního účtu žalované vyplývá z výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] Z upomínek ze dne [datum] a ze dne [datum] i opakovaných výzev k úhradě ze dne [datum] a ze dne [datum] je zřejmé, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné postupně se zvyšující o sankční náklady v souvislosti s prodlením, na které žalobkyně žalovanou v upomínkách i ve výzvách upozornila. Z výpisu transakcí z účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], vyplývá, že ve prospěch účtu žalobkyně bylo celkem uhrazeno po poskytnutí zápůjčky 7 000 Kč. 5. Protože si skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 6. S ohledem na skutečnost, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalované zapůjčila finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, na které žalovaná uhradila celkem částku 7 000 Kč, a zároveň se žalobkyně ve svém vyjádření ztotožnila se stanoviskem žalované, přiznal soud žalobkyni právo na úhradu zbývající částky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavce 1, odstavce 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky má žalobkyně právo podle § 1970 občanského zákoníku též na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně z přiznané částky. Zákonný úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni od jí požadovaného data [datum], když lze uvést, že k tomuto datu si žalovaná musela být nepochybně vědoma toho, že na zápůjčku ze dne [datum], resp. ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč uhradila pouze 7 000 Kč. 7. K žádosti žalované po kladném vyjádření žalobkyně povolil soud splácení dlužné částky ve splátkách, a to ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. 8. S ohledem na právní posouzení věci jako bezdůvodné obohacení se soud dále pro nadbytečnost nezabýval žalovanou namítanou absencí posouzení její úvěruschopnosti žalobkyní před poskytnutím zápůjčky, ani namítanou absolutní neplatností smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. 9. Vzhledem k tomu, že soud podání žalobkyně ze dne [datum] posoudil podle obsahu jako částečně zpětvzetí žaloby, rozhodl pod výrokem I. tohoto rozsudku o zastavení řízení ohledně rozdílu žalované částky a požadované částky 3 000 Kč, tj. částky ve výši 9 927 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 927 Kč ode dne [datum] do zaplacení. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v poměru 54 %, tedy ve výši 162 Kč, neboť žalovaná byla ve věci úspěšná v rozsahu 77 %, když řízení bylo co do částky 9 927 Kč zastaveno a jeho zastavení způsobila žalobkyně tím, že vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, aniž by tak učinila z důvodu chování žalované, zatímco žalobkyně byla úspěšná z 23 %, neboť žalobě bylo vyhověno co do částky 3 000 Kč. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši hotových výdajů, a proto jí náleží náklady v paušální výši podle § 151 odstavcem 3 o. s. ř. za použití § 2 odstavce 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle kterého v případech neuvedených v odstavcích 1 a 2 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odstavce 3 o. s. ř. a pro účely § 89a exekučního řádu 300 Kč za každý úkon. Žalovaná v řízení učinila jeden úkon, a to vyjádření po podaném odporu, a proto jí soud přiznal s ohledem na poměr úspěchu ve věci náhradu nákladů řízení ve výši 162 Kč.