9 C 4/2023-32 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutím, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 176 847,21 Kč spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující se jedná o závazek žalovaného, k němuž byl povinen na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou spolu účastníci řízení uzavřeli dne [datum], který řádně a včas nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli k tomu byl soudem vyzván usnesením obsahujícím doložku podle § 101 odstavce 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto rozhodl ve věci podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, soud zjistil, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s roční úrokovou sazbou ve výši 11,90 % ve 107 pravidelných měsíčních splátkách po 3 066 Kč splatných vždy do každého 5. dne příslušného kalendářního měsíce formou inkasa. Úvěr byl splatný dne [datum]. Pro případ porušení smluvních povinností, zejména pro případ prodlení žalovaného se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek bylo ujednáno právo žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný a požadovat jeho jednorázové uhrazení za podmínek a ve lhůtě stanovených v písemné výzvě. Dále žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů ve výši stanovené platným ceníkem. Smluvní strany si uvedenou smlouvou rovněž sjednaly pojištění úvěru proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti, přičemž výše měsíční paušální částky v době uzavření smlouvy činila 260 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného, když jej shledala způsobilým ke splácení úvěru v poskytnuté výši. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou u [právnická osoba] s. r. o. s průměrným měsíčním příjmem 12 500 Kč. Jeho výdaje přestavoval nájem ve výši 1 000 Kč. Z přehledu nazvaného“ Podkladů pre súdne konanie“ soud zjistil vyčerpanou částku úvěru, v jakých výších byl úvěr splacen, rozúčtování jednotlivých splátek na jistinu, úroky, zaplacené částky pojištění, jakož i následně přirostlé úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením. Uvedené koresponduje i s výpisem z úvěrového účtu žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splácením úvěru do prodlení, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky ve výši 12 078 Kč se stanovením náhradního termínu splatnosti do [datum]. Žalovaný ani v dodatečném termínu dlužné splátky neuhradil, a proto žalobkyně využila svého práva a dopisem ze dne [datum] celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 177 653 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním návrhu ve věci samé. 4. Vzhledem k tomu, že si shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi účastníky řízení jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), na základě které se úvěrující zavazuje, že úvěrované mu poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vyjma občanského zákoníku a smluvních ujednání se uzavřená smlouva řídí též zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, které žalovaný řádně a včas nevrátil, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu, když žalobkyni přiznal částku ve výši 176 847,21 Kč skládající se z jistiny ve výši 174 201,56 Kč a poplatků ve výši 2 645,65 Kč, a to včetně úrokového příslušenství, které představuje smluvní úrok, jenž si žalobkyně nárokuje ve výši odpovídající požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru, jakož i zákonný úrok z prodlení, na který má žalobkyně právo podle § 1970 občanského zákoníku za použití nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že jej žalobkyně požaduje v nižší výši, tedy 11,75 %, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení v požadované výši. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 1 o. s. ř., podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 37 856,40 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 074 Kč a odměny a hotových výdajů právního zástupce žalobkyně. Tomu náleží podle § 6, § 7, § 8 odstavce 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ advokátní tarif”) odměna z tarifní hodnoty 176 847,21 Kč za jeden úkon právní služby ve výši 8 180 Kč. V dané věci učinil zástupce žalobkyně tři úkony, a to převzetí a přípravu ve věci podle § 11 odstavce 1 písmene a) advokátního tarifu, výzva k plnění podle § 11 odstavce 1 písmene d) advokátního tarifu a sepis návrhu ve věci samé dle téhož ustanovení advokátního tarifu. Odměna zástupce žalobkyně tedy činí celkem 24 540 Kč. Ke každému úkonu přísluší podle § 13 odstavce 4 advokátního tarifu též náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za každý z provedených úkonů, tj. ve výši 900 Kč. V neposlední řadě náleží žalobkyni podle § 14a advokátního tarifu též náhrada za 21 % DPH z částky 25 440 Kč, tj. částka 5 342,40 Kč. S ohledem na uvedené přiznal soud žalobkyni částku 37 856,40 Kč.