19 C 149/2023-74 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně požaduje žalobou po žalovaném zaplacení částky 130 047 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného v rámci právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení smlouvou o spotřebitelském úvěru „cofiauto“ ze dne , datum, č. , hodnota, .2. Žalovaný se k výzvě soudu k návrhu žalobkyně v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k žádnému z nařízených jednání se (bez omluvy) nedostavil.3. První jednání ve věci bylo přitom odročeno, neboť bylo třeba poskytnout žalobkyni možnost doplnění tvrzení a důkazních návrhů tak, aby tvrdila a prokázala, za jakou částku bylo zpeněženo vozidlo Hyundai i40, které bylo v rámci daného právního vztahu předmětem zajišťovacího převodu práva, případně proč nedošlo k jeho zpeněžení, respektive aby žalobu doplnila o veškeré potenciálně relevantní skutečnosti, jež se s tímto vozidlem po celou dobu trvání daného právního vztahu pojí.4. Žalobkyně doplněním žaloby ze dne , datum, a , datum, detailně popsala proces zpeněžení předmětného vozidla, přičemž svá tvrzení řádně doložila listinnými důkazy.5. Soud tak rozhodoval na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu (a to i přes to, že předvolání k oběma jednáním převzal, což stvrdil svým podpisem), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.6. K uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, v provozovně obchodní společnosti , jméno FO, , a.s. – zprostředkovatele úvěru, jenž ověřil totožnost žalovaného. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr na nákup automobilu ve výši 267 800 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v rámci 84 měsíčních splátek ve výši 4 515 Kč. Účastníci řízení si ujednali úrok ve výši 10,5 %, celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku 379 260 Kč.7. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 179 060 Kč (z toho byla částka 13 768 Kč započtena na úhradu úroků, částka 164 392 Kč byla započtena k úhradě jistiny a částka 900 Kč byla použita k ujednané úhradě náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky).8. V důsledku opakovaného prodlení žalovaného s platbou pravidelných měsíčních splátek žalobkyně v souladu se smlouvou dopisem ze dne , datum, písemně od smlouvy odstoupila a odstoupení nabylo účinnosti dne , datum, .9. Ke dni podání žaloby činil celkový dluh žalovaného částku 130 047 Kč, skládající se z jistiny ve výši 103 408 Kč, dlužných úroků ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 10 930 Kč a dále z poplatků souvisejících s prodejem předmětného vozidla v celkové výši 15 709 Kč. Předmětné vozidlo se přitom při veřejné dražbě konané dne , datum, prodalo za částku 153 000 Kč (šlo o vyvolávací cenu, předchozí dražba konaná dne , datum, byla při vyvolávací ceně 162 000 Kč neúspěšná), a o tuto částku žalobkyně snížila dluh žalovaného.10. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, v prvé řadě z předmětné úvěrové smlouvy, příslušných výpisů z daného úvěrového účtu a zprávy o prodeji vozidla Hyundai i40 (vše v přílohových obálkách na č. l. 7 a 64).11. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Současně je namístě zdůraznit, že soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému řádně zkoumala jeho úvěruschopnost, přičemž soud rovněž neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.12. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.13. Vzhledem k procesnímu postoji žalovaného se soud vůbec nezabýval otázkou, zda by nebylo vhodné v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) umožnit žalovanému zaplacení žalobkyni přisouzené částky ve splátkách.14. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 503 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží za tři úkony právní služby odměna ve výši 6 340 Kč za každý z nich, dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 920 Kč ve výši 4 183 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady žalobkyně představují částku 30 606 Kč.