19 C 166/2024-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je žalovaným neuhrazená cena za odebrané koncové zařízení a služby „O2 Security pro mobil“ a „O2 Security na doma“, a současně pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu služeb poskytnutých žalovanému třetími stranami.2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 6. 2024 č. j. 19 C 166/2024-17 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se v poskytnuté lhůtě nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“).4. Z žalobkyní vystavených faktur, respektive vyúčtování za období od , datum, do , datum, se podává, že za nezaplacenou část ujednané ceny tzv. koncového zařízení (LTE modem) byla žalovanému vyúčtována celkem částka 4 059 Kč, za služby třetích stran byla žalovanému vyúčtována celkem částka 12 968,86 Kč a za služby „O2 Security na doma“ a „O2 Knihovna“ celkem částka 264 Kč.5. K návrhu žalobkyně, jejíž obsah – podporovaný předloženými listinnými důkazy – nebyl žalovaným nikterak zpochybněn, tak vzal soud za prokázané, že žalovaný za zakoupené zboží a žalobkyní poskytnuté služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, dosud nezaplatil celkem částku 17 291,86 Kč. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky. Jestliže tedy prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalovanému poskytnuty služby třetích stran, je žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni.6. Jde-li o dluh z titulu dosud nezaplacené části ceny za odebrané koncové zařízení, je po právní stránce třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený inominátní smlouvou, uzavřenou v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 občanského zákoníku dne , datum, ; tato smlouva v rozhodných ujednáních obsahově odpovídá kupní smlouvě, kterou upravují ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku, přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětnou smlouvu jako (absolutně) neplatnou; nárok žalobkyně tak vychází z titulu mezi účastníky řízení uzavřené smlouvy, kterou je třeba považovat za platnou.7. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval mobilní telefonní stanici, na které mu žalobkyně umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Cenu za tyto „služby třetích stran“ za období od , datum, do , datum, žalovaný žalobkyni neuhradil. Obdobný závěr je pak namístě učinit v rámci ujednaných doplňkových služeb „O2 Security na doma“ a „O2 Knihovna“.8. Protože žalovaný – ačkoliv k tomu dostal příležitost – nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužné částky za poskytnuté služby a za dosud neuhrazenou cenu koncového zařízení nezaplatil, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět, přičemž musel rovněž zohlednit, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle samotného plnění také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle ustanovení § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.