19 C 19/2024-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem žaloby je neuhrazená cena za celkem pět žalovaným odebraných koncových zařízení, za doplňkovou službu „O2 Security pro mobil“ a za služby jiných subjektů.2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se v poskytnuté lhůtě nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“).4. Z žalobkyní vystavených faktur, respektive vyúčtování za období od , datum, do , datum, se podává, že za nezaplacenou část ujednané ceny tzv. koncových zařízení (modem, SMART BOX a tři set-top-boxy) byla žalovanému vyúčtována celkem částka 16 695 Kč, a dále že za služby třetích stran byla žalovanému vyúčtována celkem částka 1 537 Kč a za službu „O2 Security pro mobil“ celkem částka 120,80 Kč.5. K návrhu žalobkyně, jejíž obsah – podporovaný předloženými listinnými důkazy – nebyl žalovaným nikterak zpochybněn, tak vzal soud za prokázané, že žalovaný za zakoupené zboží a žalobkyní poskytnuté služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, dosud nezaplatil celkem částku 18 352,80 Kč. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalovanému poskytnuty služby třetích stran, je žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni.6. Jde-li o dluh z titulu dosud nezaplacené částky za odebraná koncová zařízení, je po právní stránce třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený inominátními smlouvami, uzavřenými v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 občanského zákoníku dne , datum, , , datum, a , datum, ; tyto smlouvy v rozhodných ujednáních obsahově odpovídají kupní smlouvě, kterou upravují ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku, přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětné smlouvy jako (absolutně) neplatné; nárok žalobkyně tak vychází z titulu mezi účastníky řízení uzavřených smluv, které je třeba považovat za platné.7. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval mobilní telefonní stanice, na kterých mu žalobkyně umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Cenu za tyto „služby třetích stran“ za období od , datum, do , datum, žalovaný žalobkyni neuhradil. Obdobný závěr je pak namístě učinit v rámci ujednané doplňkové služby „O2 Security pro mobil“.8. Protože žalovaný – ačkoliv k tomu dostal příležitost – nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku za poskytnuté služby a za dosud neuhrazenou cenu koncových zařízení nezaplatil, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět, přičemž musel rovněž zohlednit, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle samotného plnění také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle ustanovení § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.