19 C 217/2024-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 11 804 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného.2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. 19 C 217/2024-13 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým závěrům.5. Žalovaný byl od , datum, u žalobkyně zaměstnán jako „asistent mistra“, a to na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, . V souladu s touto pracovní smlouvou byla žalovanému vyplácena mzda ve výši 18 175 Kč měsíčně.6. Dne , datum, však byla na účet žalovaného chybně vyplacena částka 209 966 Kč. V návaznosti na to byla mezi stranami dne , datum, uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, přičemž ke dni jejího podpisu žalovaný uhradil na účet žalobkyně částku 138 791 Kč.7. Poté byla na základě předmětné dohody žalovanému ze mzdy postupně sražena celkem částka 41 196 Kč. Zbývající část svého dluhu (z titulu bezdůvodného obohacení) ve výši 11 804 Kč již žalovaný neuhradil, jelikož došlo k ukončení daného pracovního poměru.8. Po právní stránce soud posoudil žalobkyní uplatněný nárok v souladu s jejími žalobními tvrzeními jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jež se žalovanému v důsledku omylu na straně žalobkyně dostalo. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku totiž platí, že ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Je tak zjevné, že žalovaný měl ke dni podání žaloby k žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluh ve výši 11 804 Kč, respektive že žalobkyně – jakožto ochuzená – má vůči žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 11 804 Kč.10. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 440 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a dále z částky 900 Kč za celkem tři paušální náhrady hotových výdajů. Celkem tak žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu částky 6 440 Kč, a to v zákonem předvídané lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.