19 C 25/2024-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 51 281,58 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované v rámci právního vztahu, založeného mezi účastnicemi řízení smlouvou o (spotřebitelském) úvěru.2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 2. 2024 č. j. 19 C 25/2024-7 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k žalobě a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.3. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v rámci šedesáti měsíčních splátek ve výši 1 441 Kč do , datum, (mezi účastnicemi řízení byl sjednán úrok ve výši 14,9 % ročně; současně bylo sjednáno pojištění ve výši 60 Kč měsíčně). Žalovaná však podle nevyvrácených tvrzení žalobkyně ujednané splátky řádně a včas nehradila, pročež žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila (viz přílohová obálka na č. l. 13). Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila pohledávka žalobkyně – jde-li o samotnou jistinu – částku 48 603,58 Kč, zvýšenou o ujednané poplatky v celkové výši 2 678 Kč.5. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, v prvé řadě z předmětné úvěrové smlouvy a příslušných výpisů z daného úvěrového účtu (vše též v přílohové obálce na č. l. 13).6. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Současně je namístě zdůraznit, že soud nedospěl k závěru, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované řádně nezkoumala její úvěruschopnost, přičemž soud rovněž neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 2 052 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 1 000 Kč, a dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je tři úkony právní služby nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor dané věci, respektive právní rozbor, jenž by byl „vytvořen“ toliko pro předmětnou věc. Na základě „extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje dvojnásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 1 000 Kč za každý z nich. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně – včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 819 Kč – představují částku 6 771 Kč.