19 C 29/2024-51 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady škody, resp. nákladů léčení, které bylo třeba vynaložit v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného.2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 5. 2. 2024 č. j. 19 C 29/2024-15 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný dne , datum, na ubytovně na adrese , adresa, fyzicky napadl spolubydlícího, čímž mu způsobil zranění (pohmoždění), jež si posléze vyžádala lékařské ošetření ve , právnická osoba, . Za uvedené jednání byl žalovaný shledán vinným přestupkem proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. V příčinné souvislosti s poškozením zdraví , jméno FO, přitom byla žalobkyní vynaložena částka 10 615 Kč (viz přílohová obálka na č. l. 11).4. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.5. Je tak zjevné, že žalobkyni vznikl přímo ze zákona nárok na zaplacení inkriminované částky, respektive že žalovanému vznikla povinnost tuto částku zaplatit žalobkyni, neboť je zřejmé, že náklady v celkové výši 10 615 Kč vznikly právě v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného.6. Jelikož žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil ani na základě výzvy ze dne , datum, , uložil mu tuto povinnost soud prvním výrokem tohoto rozsudku, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.