19 C 76/2024-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 50 370 Kč z titulu příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za dobu od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, , vozidlo registrační značky , SPZ, za dobu od , datum, do , datum, , vozidlo registrační značky , SPZ, za dobu od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, (ohledně uvedených vozidel nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou daným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky, resp. nákladů na upomínání.2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým závěrům.5. Žalovaný byl v rozhodné době, tedy ve shora označených obdobích vlastníkem – pojízdných –vozidel registrační značky , SPZ, , , SPZ, (všechny tři o objemu válců motoru nad 1850 cm³ do 2500 cm³), v uvedených obdobích však k těmto vozidlům neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou předmětným vozidlem, přestože jde o zákonnou povinnost vlastníka (provozovatele) pojízdného a registrovaného vozu podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Příspěvek za nepojištěná vozidla potom žalovaný nezaplatil ani k výzvám žalobkyně ze dne , datum, , , datum, , , datum, a ze dne , datum, . Náklady na vymáhání nadto činí v každém jednotlivém případě částku 300 Kč, a k jejich zaplacení byl žalovaný rovněž před podáním žaloby vyzván.6. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že žalovaný je povinen zaplatit příspěvek za každý den období, po které bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti, přičemž podle ustanovení § 4 odst. 3 téhož zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby pak podle druhu vozidla (resp. podle objemu válců motoru); současně podle čtvrtého odstavce čtvrtého paragrafu platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.7. Výše příspěvku, respektive denní sazba vztahující se na vozidla žalovaného je potom stanovena v ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od , datum, . Jde tak o sazbu ve výši 65 Kč denně, což v daném případě – kdy bylo první vozidlo nepojištěno celkem , hodnota, dnů (98 + 100 + 83 + 84), druhé 116 dnů a třetí celkem , hodnota, dnů (84 + 86 + 87) – znamená, že celková výše příspěvku představuje žalobkyní požadovanou částku 47 970 Kč (23 725 Kč + 7 540 Kč + 16 705 Kč). Současně žalobkyni náleží podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovení § 2a citované vyhlášky Ministerstva financí náhrada nákladů na upomínání ve výši 8 x 300 Kč.8. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.9. Nad rozhodný rámec podepsaný soud uvádí, že i kdyby bylo v řízení postaveno na jisto, že žalovaný – jakožto vlastník minimálně tří vozidel – neměl potřebné povědomí o zákonné povinnosti mít uzavřené příslušné pojištění, musí se v dané věci uplatnit stará právní zásada ignorantia iuris non excusat, podle které (hrubá) neznalost zákona neomlouvá.10. Prvním výrokem tohoto rozsudku proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. Druhým výrokem soud postupoval ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a změnil tím nesprávné rozhodnutí č. j. 19 C 76/2024-22, kterým byla žalobkyně – nesprávně – vyzvána k doplacení soudního poplatku ve výši 504 Kč.12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 2 015 Kč (viz předchozí bod), odměna advokáta za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 1 000 Kč, a dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je tři úkony právní služby nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob (i když „kumulovaný“ předmět řízení v posledku přesahuje částku 50 000 Kč), zvláště když je zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor, jenž by byl „vytvořen“ toliko pro předmětnou věc. Na základě „extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje dvojnásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 1 000 Kč za každý z nich. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně – včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 819 Kč – představují částku 6 734 Kč. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 734 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem v , adresa, .