20 C 113/2024-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč, kdy čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úroky. Minimální splátka byla stanovena jako 5 % z čerpaného úvěru. Žalovaný však tyto splátky řádně a včas nesplácel, předchůdkyně žalobkyně proto dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ke dni zesplatnění se dlužná částka skládala z neuhrazené jistiny ve výši 97 983,31 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za období od , datum, do , datum, ve výši 4 967,81 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 11 294,10 Kč. Žalobkyně dále žádala úhradu smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky jistiny od , datum, do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky jistiny od , datum, do zaplacení. Dále tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud z provedených důkazů, zejména ze znění smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, a ze souvisejících všeobecných a obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně, sazebníku poplatků a výpisu z úvěrového účtu žalovaného zjistil, že žalovaný uzavřel dne , datum, předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalovanému postupně finanční prostředky ve výši 97 983,31 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tyto částky včetně poplatků uvedených ve smlouvě a úroků ve výši 12 % měsíčně splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 5 % nesplaceného úvěru. Dále se zavázal uhradit ve smlouvě uvedené poplatky, mj. poplatek za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč měsíčně a poplatek za zaslání upomínky ve výši 600 Kč. Této své povinnosti však žalovaný nedostál, jak plyne z výpisů z účtu za dané období. Nadále tak dluží z uvedeného titulu jistinu úvěru ve výši žalované částky a žalobkyní vyčíslené příslušenství. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek platné ke dni , datum, , její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne , datum, dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani poté svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby žalobkyní znovu vyzýván.4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky (resp. předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) byla platně sjednána smlouva o úvěru dle § 2395 o. z.. Předchůdkyně žalobkyně coby úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, úroků při dohodnuté úrokové sazbě a poplatky. Proto mohla předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a s § 1931 o. z. prohlásit celý dluh žalovaného za okamžitě splatný a domáhat se po žalovaném zaplacení celé dlužné částky skládající se dlužných splátek, tedy neuhrazené jistiny úvěru, smluvních poplatků sjednaných ve smlouvě, jakož i dalšího příslušenství tvořeného smluvními úroky. Protože žalovaný své závazky vůči žalobkyni nesplnil v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po něm také smluvní úrok, sjednané poplatky a úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jehož výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud, po přezkoumání, že žalobkyní požadované úroky z prodlení nepřesahují výši úroků z prodlení stanovenou podle těchto předpisů, žalobě vyhověl a zavázal žalovaného uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně požadovaného příslušenství.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 751,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 004 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 083,31 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 320 Kč ve výši 3 427,20 Kč.